Ottův slovník naučný/Vamberk

Ottův slovník naučný
Vambeřice	Vamberk	Vamberský

Údaje o textu
Titulek:	Vamberk
Autor:	Josef Gotthard Lašek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 377–378. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Vamberk

Č. 4533. Znak města Vamberka

Vamberk, město v Čechách při ř. Zdobnici a při stanici místní dr. Doudleby–Rokytnice, v hejtm. rychnovském; má 392 d. a 3074 obyv. č. (1900), pš., telegr., četnickou stanici, 5tř. obec. šk., 3tř. měšt. šk. chlap., prům. šk. pokrač. a odbor. šk. krajkářskou. Průmysl a obchod zastupují tři tkalcovny, 3 bělidla, 2 barvírny a mandlovna, továrna na paprsky a brda, první česká přádelna na žíně, kruhovka na výrobu chamottového a kamnářského zboží, parostrojní velkozávod uzenářský a jiné menší závody průmyslové, dvě záložny a od r. 1904 je tu též lékárna; týdenní a výroční trhy. — Předním a nejširším odborem průmyslovým ve V-rce a okolí jest však krajkářství, od něhož V. sluje také »krajkářským«. Průmysl tento provozuje se zde bezmála 300 let a poskytuje výživu četným pracovnicím; provozuje se tu výhradně výroba krajek paličkových, mezi nimiž zvláště vynikají krajky vláčkové, velmi jemný to druh, kteréž vyrábějí se pouze ve V-rce a nikde jinde v celé naší říši. V. má pěkné náměstí se sochou mariánskou z r. 1699, kamennou kašnou a pomníkem M. J. Husa (z r. 1903). Zbytkem starého V-a je několik dřevěných domů s podsíněmi ze XVII. stol., mezi nimiž stará fara z r. 1637. Z náměstí vybíhají ulice Žamberská, Pekelská a Radnická. K V-u přiděleny jsou místa a samoty: Mnišek, Podřezov, Roští, Forberg, Zádolí a Zářečí. Na záp. straně náměstí stojí far. kostel sv. Prokopa postavený r. 1713 v nynější podobě a opravený po vyhoření r. 1898. Po stranách presbyteře jsou 2 věže. Hlavní oltář zdobí obraz malovaný Hellichem. Pod kostelem je hrobka. Kostel zdejší uvádí se již ve XIV. stol. mezi farními; z těch dob asi pochází vzácná památka kostelní, monstrance slohu gotického opravená nákladem místního rodáka Jos. R. Vilímka. Blíže kostela až do r. 1898 stávala kaple s freskami pořízená r. 1754 farářem Rozvodou, kteráž po vyhořeni (1898) byla nadobro stržena. — Na již. straně náměstí je nová radnice slohu renaissančního a naproti kostelu ústřední budova školní (z r. 1905). Hřbitovní kostel sv. Barbory na již. straně města je stavba ve mnohé příčině pozoruhodná. Na starém hřbitově je pomník rodiny Vilímkovy provedený podle modelu Jos. Strachovského v umělecké dílně Fr. Ducháčka v Praze; nový hřbitov spojen je se starým cestou vysázenou stromořadím. Mimo hřbitovy katolické má V. také hřbitov židovský z polovice XVIII. století. — Přes Zdobnici pne se kamenný most o třech obloucích zdobený sochami českých patronův od sochaře Harnacha z Vys. Mýta. Erb měst. (vyobr. č. 4533.): Ve středu červeného pole stojí borovice; kmenem této na stranu pravou přeskakuje jednorožec.

Dějiny. V. založili Drslavici v 1. pol. XIII. stol. Hrad V. vyskýtá se po prvé v listině z r. 1341. Odtud původně nazýván Valdenberk, později Valmberk a konečně od r. 1410 ustáleno nynější pojmenování. Drslavci, zvl. Žampachové z Potštýna, drželi V. asi 200 let ke hradu potštýnskému a prodali jej v XV. stol. moravským vladykám z Rohatec, kteří se odtud nazývali Vamberskými. Po vymření této rodiny připadlo věno manželky Hynáčka z Rohatec, Barbory, pojištěné na dvorech kmetcích v Merklovicich r. 1479 na krále, jenž je udělil Jiřímu z Lukonos; avšak již tehdy V. náležel Janu ze Šumburka. Krátce potom V. přešel v držení rodiny Vambereckých z Chrastu; dva bratří z toho rodu, Bohuslav a Karel, rozdělili se r. 1513 o zboží vamberské. Dědičky Bohuslava z Chrastu byly tři sestry, Anna, Esterka a Bohunka, kteréž před r. 1534 prodaly půl městečka s podacím, ves Merklovice a v Zářečí dvory kmetci Albrechtu Sudličkovi z Borovnice; držitelem druhé polovice městečka byl Václav Studenecký z Pašiněvsi. Po Albr. Sudličkovi následoval v držení V-a syn Václav, jehož sestra provdána za Mikul. Pecingára z Bydžína přinesla muži svému věnem polovici V-ka; druhou polovici koupil r. 1557 týž Pecingár od Salomeny, sestry své choti. Ježto za Pecingárů povstala na Forberku u V-a nová tvrz na druhém díle vamberském, říkalo se hradu první polovice Starý V. na rozdíl vzniklého Nového V-a. Po hradě St. V., památném tím, že kolem r. 1412 byl na něm Mikšem z Potštýna lstivě zajat Jindřich z Chlumu řečený Licembok, průvodčí Husa z Čech do Kostnice, není dobou naší mimo pojmenování hostince »na hradě« již žádné památky. Mikuláš Pecingár přikoupil k panství svému r. 1558 při rozprodání panství potštýnského vsi Lupenice, Ciziny, Lhotku Žalmanovu a Slemeno od falckrabí rýnského, Arnošta, a r. 1559 ves Dubí, díly Tutlek a Lupenice, dvůr Bezděkov, ves Jámy a Jedlinu od Václava z Kněnic na Borovnici. Zemřel r. 1561 a statky po něm spravoval nejstarší syn, Jan. Držitelem druhé polovice V-ka byl Hertvik Žehušický. Po smrti Janově bratří rozdělili se o dědictví otcovské; Balcar dostal Starý V., Albrecht Hradiště u Dvora Králové. Balcarův syn, Václav Mikuláš Pecingár, koupil druhou polovinu V-a od synův Albrechtových, jež odtud od panství vamberského již oddělena nebyla (l 604). Ježto Václav Mikuláš Pecingár, jsa evangelík držel se stranou Bedřicha Falckého, odsouzen byl ke ztrátě třetiny svého statku (1622); před tím vyhořel mu zámek. Tvrz Lhotka a městečko V. prodáno komorou českou Albrechtovi z Valdšteina. Však již r. 1642 směnil tento s jinými jemu příslušnými statky V. s Marií Magdalénou Trčkovou z Lobkovic na Světlé, kteráž V. postoupila Kašparu z Grambu, Nizozemci. Jeho manželka, Magdaléna Grambová, kteráž vládla V-em po smrti svého chotě, zavedla ve V-rce krajkářství. V. zůstal potom při panství potštýnském. Václav Záruba z Hustiřan, zeť Magdalény Grambové, měl za manželku Františku, kteráž po smrti své matky (1671) nastoupila statek vamberský. Václav zemřel již r. 1675. Vdova po něm usadila se na V-rce a zemřela na Čerekvici (1689). V. převzal po její smrti syn Adam, jenž r. 1697 založil zdejší hřbitovní kostel, ale již r. 1707 prodal V. s příslušenstvím Norbertovi Leopoldu Libšteinskému z Kolovrat; odtud měl V. s Rychnovem společné držitele až do r. 1861, kdy opět stal se samostatným statkem s Borohrádkem, náležejícím nyní hrab. z Lützova. V XV. stol. povstal dvůr na Forberku a při něm tvrz zvaná Nový V. Poč. toho stol. bratří z Chrastu rozdělili zboží vamberské na dva díly. Jeden díl s hradem dostal se po jednom bratru třem jeho dědičkám a tvořil později zboží Starého V-a. Díl druhý, k němuž náležely polovice V-a, vsi Roveň a Peklo, v Rybné dvůr kmetcí, náležel r. 1527 Kateřině z Chrastu. Tato zapsala statek svůj před r. 1540 Václavu Zachaři ml. z Pašiněvsi; tento vyzdvihl na Podřezově při své polovici městečka novou tvrz zvanou Nový V. Poručnice sirotkův a statku Johanka z Hustiřan prodala tvrz Nový V. Bernartu Žehušickému z Nestajova a na Riesenburce, jenž odkázal zboží své strýci Janu Žehušickému (1563), po jehož smrti (1564) zdědil po něm všecka zboží Hertvik, jeho bratr, jenž směnil dvůr poplužný N. V. na Podřezově s Janem Chuchelským z Nestajova (r. 1577); tento prodal Nový V. Albrechtu Pecingárovi z Bydžína. Potom drželi V. dva bratří sedíce jeden na Starém, druhý na Novém V-rce. Albrecht Ctibor a Heřman Vilém, nezletilí synové Albrechtovi, prodali tvrz a N. V. s přísl. Václavu Mikuláši Pecingárovi z Bydžína. Tím prodejem spojeny jsou oba díly V-a v jeden celek, a poněvadž Václav i jeho nástupcové bydlili na Starém V-rce, přestala tvrz N. V. býti sídlem panským a zašla nadobro. Dvůr Forberk byl později rozprodán, čímž vznikla nová osada Forberk vedle vsi Podřezova. (Srv. Aug. Sedláčka Hrady a zámky.) — V. je rodištěm Jos. Kalouska, Frant. Hajnyše, hudebních umělců Huga Voříška a Aug. Vyskočila, Jos. R. Vilímka, Frant. Krška a j. Lšk.