Ottův slovník naučný/Vacano
Ottův slovník naučný | ||
Vabrušek | Vacano | Vacanovice |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Vacano |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 279–280. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Související články ve Wikipedii: Emile Mario Vacano (něm.) |
Vacano Emil Mario, spis. něm. (* 16. listop. 1840 v Šumperku na Moravě — † 8. čna 1892 v Karlsruhe). Byl syn vrchního katastrálního inspektora pro Halič a Bukovinu a prvního vzdělání dostalo se mu v klášteře kapucínském; pak studoval na různých gymnasiích, zejména v Praze, v Král. Hradci a ve Lvově, podle toho, kde otec za svým povoláním právě meškal. Potom náhoda jej svedla do Multan, a několik let strávil zde ve veselém životě cirkusovém (účinkoval jako člen cirku ve funkci krasojezdkyně pod jm. Louisa Sangumetto), pak na ruských a multanskovalašských sídlech ruských a polských velmožů. Napsal pak román z potulného života, původně asi neurčený pro veřejnost, jenž pro svou smyslnost vzbudil jistou pozornost a zavdal podnět ku zlým pomluvám autora. Záhy však V. opustil dráhu nastoupenou a žil pak ve Sv. Hippolytě v Dol. Rakousích jen své rodině a svému literárnímu povolání v ústraní. R. 1890 usídlil se v Karlsruhe. První svou vážnou knihu Mysterien des Welt- u. Bühnenlebens vydal r. 1861 a od těch dob téměř co rok vycházela jedna neb i více knih z jeho pera, tak že jeho publikací je na sto. Psal romány, novelly, povídky, cestopisné črty, dramata, libretta, pojednání ze světa divadelního a uměleckého atd., z nichž uvádíme nejhlavnější: Moderne Vagabunden, Vom Baum der Erkenntnis, Helden der Reklame, Am Wege aufgelassen, Das Geheimnis der Gräfin von Nizza, Die Töchter Bebels, Wiener Fresken, Bilder aut dem Harem, Leichtes Blut a j. Přednostmi jeho děl jsou vynalézavost, temperament, srdečnost, barvitost, řízný vtip a duchaplnost, kdežto slabou jejich stránkou nedostatek psychologického prohloubení a povrchnost charakteristiky. Vedle činnosti původní sluší vytknouti V-vu činnost překladatelskou z francouzštiny, angličtiny, italštiny (sám některé vlastní spisy i do italštiny překládal), polštiny a češtiny, z níž přeložil zejména Jiráskovy Starosvětské obrázky a V cizích službách a M. A. Šimáčkova Otce (pod tit. Die Sünden der Väter, vesměs v »Illustrierte Romane aller Nationen«). Česky vydal také Obrázky pro staré mládence se 100 perokresbami od K. Klíče (Vídeň, 1882, 2 sv.). V. měl porozumění i lásku nejen pro českou literaturu, ale i pro veškero české snažení. Srv. M. A. Šimáček, E. M. V. ve »Světozoru« r. 1892.