Ottův slovník naučný/Výrovka

Ottův slovník naučný
Výrovice	Výrovka	Vyrovnání

Údaje o textu
Titulek:	Výrovka
Autor:	Josef Václav Rozmara
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha: J. Otto, 1908. S. 50. Dostupné online. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Výrovka, výrovna, jest bouda podzemní nebo nadzemní, různě upravená, z níž myslivec z rána nebo k večeru střílí různé dravé ptáky, též vrány, straky a ťuhýky na výra »tloučící« (útočící). V. jest za tou příčinou opatřena »střílnami« (okénky) a výr nalézá se na dostřel od boudy na »berli« (stojánku), k níž jest za »pařáty« (nohy) řetízkem připoután. Jsou-li na blízku v-ky stromy se řídkou korunou, »zavěšují se« (sedají si) na ně po boji s výrem unavení ptáci a myslivci jest možno odstřeliti je, není-li však stromů takových, nutno opatřiti nějaký výstavek umělý, v české myslivecké mluvě »mesiáš« zvaný. Někteří dravci, jako orel říční a luňák, na stromy u v-ky se nezavěšují, nýbrž poškádlivše »kubíka« (výra) odtahují v tichosti pryč, a takové třeba odstřeliti hned, jak po udeření na výra do výše vystupují. Nejpříhodnější doba k lovu na v-vce jest jeseň. — Nemá-li myslivec »utvrzeného« (vycvičeného) výra, může též použíti výra vycpaného anebo jiné živé sovy úplný výsledek však již na v-vce nikdy nebývá. Roz–a.