Ottův slovník naučný/Václavice

Ottův slovník naučný
Václavek	Václavice	Václavíček

Údaje o textu
Titulek:	Václavice
Autor:	Jan Karel Hraše, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 297–298. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Václavice (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Václavice, Václavice (Provodov-Šonov), Václavov (Písečné)

Václavice: 1) V., kdysi městečko Vladislavice, nyní far. ves v Čechách, 310 m n. m., hejtm., okr. a pš. Benešov u Prahy; 45 d., 434 obyv. č. (1900), kostel sv. Václava (r. 1352 far.), 4tř. šk. a mlýn. Připomínají se k r. 1271, kdy darovány královnou Kunhutou křižovníkům s červenou hvězdou. — 2) V. (Wenzelsberg), ves t., 392 m n. m., hejtm., okr., fara a pš. Nové Město n. M.; 16 d., 99 obyv. č. (1900), fil. kostel sv. Václava, telegraf a žel. stanice (369 m) na tr. Rak. uher. st. dr. Choceň–Broumov a V.–Starkoč. Letní a výletní sídlo. Kdysi stávala na svahu návrší t. jm. ves Dobenina (u Palackého Dobenín). Na Dobenině konal se r. 1068 za Vratislava památný bouřlivý sněm, na němž král chtěl provésti, aby na trůn biskupský zvolen byl jeho miláček Němec Lance proti Jaromírovi, bratru Vratislavovu. Ves měla své kostelní podací a náležela k dekanátu dobrušskému. Ještě v l. 1359—1417 činí se o ní zmínka a zdá se, že zanikla r. 1424, kdy Žižka z Moravy do Čech se vraceje, porazil u České Skalice Půtu z Červené Hory, Jana Městeckého z Opočna a Arnošta z Černčic a mnoho okolních vesnic poplenil a vypálil; aspoň od těch dob nečiní se o Dobenině zmínky. Na troskách dobeninských povstaly nynější V. Kostel sv. Václava, jedinký to zbytek po zašlé Dobenině, jest slohu románského a pochází ze XIII. stol., byl kdysi far., nyní však jen fil. kostelem, náležejícím k Nov. Městu n. M. Vně několik památníků pánů Straků z Nedabylic. Vedle zděná, hmotná věž starodávná. Podle Dobeniny vedla od Provodova k Náchodu a odtud do Polska jedna z nejdůležitějších zemských stezek, t. zv. cesta kladsko-polská. — Nad Dobeninou a nad Starým Městem s jedné a nad Metují se strany druhé blíže Náchoda zdvíhá se hrdě příkré pohoří, tak zvaná památná Brána zemská náchodská (Porta regni, Porta custodiae), 410 m, dělící se na Branku malou a velkou. Před ní nad Náchodem sbíhají se od východu veškery silnice od Vratislavě, Svídnice, Frankensteinu a Kladska do Čech vedoucí v jedinou silnici říšskou, která, vinouc se těsně podle Branky, jedinká do Čech pokračuje. Přístup ku Brance jest z Náchoda a tudíž i z ciziny příkrý, nesnadný, z kraje pak mírný. Naproti Brance k severu vypíná se opevněný kopec Homolka, jenž s Brankou, taktéž velikými náspy chráněnou, tvořily pravý klíč k cizině, bez něhož nebylo možno do Čech vkročiti. Vyhlídka s Homolky a Branky otvírá se nám daleko do Kladska a do kraje až k Josefovu a Hradci Král. Máť Branka ta velikou důležitost strategickou, kterou znali a znají též Prusové velmi dobře; od časů Bedřicha II., který, kdykoli do Čech vtrhl, na Brance vojska svá táborem rozkládal, až na naše dny jest první starostí Prusův, aby nejprve Branky se zmocnili. Dne 27. čna 1866 svedena zde krutá seč mezi rak. a pruským vojskem, v níž až do 10. hod. ranní rakouské vojsko bylo vítězem a počalo již pruské vojsko tlačiti na »Branku« a odtud k Náchodu, když nenadále přišla Prusům pomoc od Levína, kteří naše vojsko úplně na hlavu porazili. Obraz sv. Václava na hlavním oltáři kostela byl tehdy rozstřílen. Za hřbitovní zdí kostela bojovali dlouho statečně naši myslivci proti Prusům, až konečně podlehli. Četné a nákladné pomníky jsou svědky této hrozné seče. Hše.

3) V., Václavov (Wengelsdorf), ves na Moravě, hejtm. Dačice, okr. Jemnice, fara Novosady, pš. St. Hobzí; 17 d., 74 obyv. n. (1900).