Ottův slovník naučný/V

Ottův slovník naučný
Užovník	V	V. A.

Údaje o textu
Titulek:	V
Autor:	Josef Zubatý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 279. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: V

V je souhláska jasná, trvací, vznikající prochází-li jasný proud hlasový průlinou mezi oběma rty nebo mezi jedním ze rtů (obyč. dolejším) a mezi hranou protější řady zubů (obyč. hořejší). Podle toho se liší v obouretné (bilabiální) a v retozubné (labiodentální).

Dnešní jazyky indoevropské mají pravidlem v retozubné (angličtina má vedle retozubného v obouretné w), ale etymologická přibuznost souhl. v se samohl. u zda se nasvědčovati, že indoevr. v bývalo původně hláskou obouretnou. V prajazyce indoevr. bylo v hláskou velmi častou; mínění, že zde bývalo dvojí různé v, souhláskové, které se nikdy nejevilo jako u, a polosamohláskové, které podle polohy se jevilo i jako u (na př. v koř. k'leu - k'lev »slyšeti«: *k'lev-os = řec. κλέϝος, κλέος, sl. slovo vedle tvarů na př. *k'leu-s- *k'léus- *k'lous- v sl. sluch- atd.), nelze dobře prokázati. V rozl. jazycích indoevr. pův. v všelijak se mění; v slovanštině původně zůstalo celkem bez podstatných změn, až na to, že se ztratilo, stálo-li bezprostředně za retnou souhláskou (na př. čes. obrátiti z pův. ob-vratiti, obojek z ob-vojek). V češtině se ztrácívá nebo měnívá v jednotlivých skupinách souhláskových (na př. slíkati ze svlékati, zvolati ze vzvolati, modlitba z modlitva), ztrácívá se v koncovce -ův (v gen. mn. č. ptáků a p.) a j.; v severovýchodních Čechách se mění před souhláskami a v konci slova v u, tvořící dvojhlásku s předchozí samohláskou (prauda, koneu, pruní z první). — Písmeno latinské V vyvinulo se ze semitského váv, z téhož znaku, ze kterého pochází i ř. T (v pův. platnosti u) a dnešní y. Na místě dnešního v, které ve středověku bývalo spíše znakem samohl. u na zač. slova (vtyecha = útěcha a p.), bývalo psáno v č. písemnictví po způsobe středověkém i pozdějším w, u, vv, řidčeji v; dnešní v zobecňuje od r. 1849. Ztý.

V v chemii značka pro vanadium.

V v elektrotechnice značka pro 1 volt, ve fysice v označení rychlosti (velocitas).