Ottův slovník naučný/Uti possidetis
| Ottův slovník naučný | ||
| Ut infra | Uti possidetis | Uti rogas |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Uti possidetis |
| Autor: | Josef Vančura |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 260. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Uti possidetis (lat.) bylo nazváno podle začátečních slov praetorského ediktu římské interdictum retinendae possesionis sloužící k ochraně držby pozemku proti jejímu rušení. Processní řízení bylo tu zvláštním způsobem upraveno; držitel musil nejprve od praetora vyžádati si rozkaz (interdictum redditum), jenž vydán byl bez slyšení odpůrce a ukládal oběma stranám zachovati držební poměr tak, jak byl v době vydání tohoto rozkazu. Aby vlastní process o držbu mohl býti zahájen, bylo pak třeba, aby buď odpůrce v rušení držby pokračoval, anebo aby stranami předsevzat byl zvláštní symbolický čin (vis ex conventu), jímž dáno bylo na jevo, že nemíní se spokojiti praetorským interdiktem. Pro výsledek sporu, v němž obě strany měly stejnou rolli (interd. duplex), rozhodoval pak stav držby, jak se jevil v době vydání praetorského interdikta, ač nebyla-li držba nabyta vi, clam nebo precario ab adversario, v kterémž případě měl odpůrce exceptionem vitiosae possessionis a držba mu byla přisouzena přes to, že juristické držby již před tím pozbyl. Interdictum U. p. sloužilo tu tedy vlastně k opětnému nabytí držby vitiosně ztracené (int. recuperandae possessionis). Jinou zvláštností při tomto sporu byla licitatio fructuum; držba věci spolu s právem na těžení plodů po dobu processu přiřkla se totiž prozatím straně, která nabídla se za to zaplatiti odpůrci větší částku pro případ, že ve sporu podlehne. – Zdráhala-li se jedna strana post interdictum redditum vzíti na sebe process, odpírajíc úkony (vis ex conventu), jichž k tomu bylo třeba, mohl býti k návrhu druhého účastníka novým interdiktem (i. secundarium) bez dalšího odsouzen, aby se rušení držby zdržel, pokud se týče, aby věc vitiosně zadržovanou odpůrci vydal. V právě Justiniánském interdictum U. p. bylo podrženo a rozšířeno i na věci movité, odpadly však při něm processné zvláštnosti, jež souvisely se starším řízením interdiktním, jmenovitě interdictum redditum i int. secundarium. Žaloba řídí se nyní všeobecnými pravidly a promlčuje se intra annum utilem; pro vítězství ve sporu rozhoduje doba litiscontestace. Ale jinak starší ustanoveni zejména o držbě vitiosní zůstala zachována. J.V.