Ottův slovník naučný/Ustrjalov

Ottův slovník naučný
Ústřičník	Ustrjalov	Ústrkalov

Údaje o textu
Titulek:	Ustrjalov
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 249-250. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související články ve Wikipedii: Устрялов (rozcestník v ruské Wikipedii)

Ustrjalov: 1) U. Nikolaj Gerasimovič, historik rus. (* 1805 v malojaroslaveckém új. orlovské gub. — † 1870), vzdělal se na universitě petrohrad. a r. 1824 vstoupil do státní služby, načež r. 1827 stal se učitelem dějin na gymnasii petrohrad. a r. 1829 lektorem rus. jazyka na universitě. R. 1832 vydal Skazanija sovremennikov o Dmitriji Samozvancě (5 částí) a r. 1833 Skazanija kňazja Kurbskago (2 d.), kteréžto práce proslavily jeho jméno, tak že vyznamenán byl dvěma Demidovskými cenami a stal se profes. dějin na universitě petrohradské. Ve svých lekcích první z rus. historiků věnoval pozornost říši Lítevské. R. 1837—41 vydal dílo Russiaja istorija (5 d.) a r. 1847 doplněk Istoričeskoje obozrěnije carstvovanija imperatora Nikolaja I., který Mikuláš I. sám přehlédl v rukopise. Napsal také několik učebnic, jichž výhradně užívalo se na rus. školách do let 60tých XIX. stol. Nejdůležitější z jeho prací jest Istorija carstvovanija Petra I. (1858, 1.— 3. díl, 1869, 6. díl a 1864, 4. díl). U. dotýká se pouze vnějších a biografických událostí, nevšímaje si vnitřního života státního, proto však práce jeho posud nepozbyla významu, neboť obsahuje mnoho důležitých dokumentů ze státních archivů, kam dovolen mu přístup r. 1842. Po jeho smrti vydány ještě jeho Zapiski (1877—80). Srv. V. S. Ikonnikov, Arcybašev i U. (»Rus. Archiv«, 1866) a j.

2) U. Fedor Nikolajevič, spisovatel rus., syn před. (* 1836 — † 1885), byl úředníkem při departementě selských statkův a pak smírčím soudcem v Petrohradě (1869 až 1872) Jako student vydal O pskovskoj sudnoj gramotě (Petr., 1855), načež věnoval se žurnalistice, pořídil zdařilé překlady ze Shakespeara, Heinea, Molièrea a j. Pochází od něho několik dramat, věnovaných hlavně otázkám manželským a emancipacním, jako Slovo i dělo (t., 1863); Razryv (t., 1865); Slabyj čelověk (t., 1866); Večer v sredněm krugu (t., 1867). Největšímu literárnímu úspěchu těšila se jeho komedie Čužaja vina, jak pro znalost života, tak i pro kresbu charakterů. Nějakou dobu byl spolupracov. »Budiljnika« a v l. 1871—72 vydával a redigoval »Novoje Vremja«.