Ottův slovník naučný/Ulpianus

Ottův slovník naučný
Úložník	Ulpianus	Ulpia Serdica

Údaje o textu
Titulek:	Ulpianus
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 163. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Ulpianus

Ulpianus Domitius, slavný právník římský (* kolem r. 170 po Kr. v Tyru ve Foenicii – † 228). Počal svou veřejnou činnost v Římě za Septimia Severa nejdříve jakožto assessor jednoho praetora, pak spolu s Paulem jako člen konsilia Papinianova. Za Heliogabala stal se praefektem praetoriánským, za nezletilosti Alexandra Severa, jehož byl učitelem a poručníkem, pak předsedou státní rady. Pro svou přísnost byl r. 228 zavražděn od praetoriánů před zraky císařovými. Náleží k nejlepším římským právníkům. Hlavní spisy jeho jsou Ad edictum (83 knihy, dogmatické vylíčení praetorského práva) a Ad Sabinum (51 kniha, o právě civilním). Bylo jich použito v Pandektách, kdež zaujímají celou třetinu látky. Menším, ale rovněž cenným spisem U-novým jest U-ni liber singularis regularum. Zlomek z něho (U-ni fragmenta) vydal po prvé Tillius r. 1549 v Paříži, dále Hugo (5. vyd. Berl., 1834), Böcking (4. vyd. Lip., 1855), Vahlen (Bonn, 1856), Huschke (5. vyd. Lip., 1886) a Krüger (Berl., 1878). – Zlomek U-nových Institucí, nalezený r. 1835 ve vídeňské dv. knihovně, vydal Endlicher (Víd., 1835). – Srv. Heimbach, Über U-ns Fragmente (Lip., 1834). – T. zv. U. de edendo jest středověký processní spis z doby glossátorů (vyd. Hänel, Lip., 1838).