Ottův slovník naučný/Turov

Ottův slovník naučný
Turopolje	Turov	Turovec

Údaje o textu
Titulek:	Turov
Autor:	Pavel Papáček, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 943. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Turov
Související články ve Wikipedii: Turov (Bělorusko), Turov (Moravany), Turov (Podlesí)

Turov: 1) T., ves v Čechách, hejtm. a okr. Vys. Mýto, fara Chroustovice, pš. Uhersko; 59 d., 323 obyv. č. (1900). Stávala zde tvrz. R. 1415 připomíná se Materna z T-a. — 2) T., Turnov, Turové, ves t., hejtm. Rychnov n. Kn., okr. Kostelec n. O., fara Sudislava, pš. Choceň; 35 d., 191 obyv. č. (1900), kaple sv. Václava.

3) T., rus. městečko v mozyrském új. minské gub. nad řekou Pripetí s 3030 obyv. (1900), již se zabývají hlavně zemědělstvím, rybářstvím a na jaře plavbou dříví po řece. V T-ě jsou dva pravosl. kostely, katol. kaple a tři židovské modlitebny. T. jest prastará osada — jejímž zakladatelem jmenuje Nestor Varjaga Tura — která byla hlavou údělného knížetství Turovského v kraji Dregovičů. S rozvojem města Pinsku, jež z podřízeného města stalo se hlavou zvláštního knížetství, klesal význam T-a. Do Pinska přeneseno bylo později (r. 1440) i biskupství turovské (založ. ve XII. stol.). Ve XIV. stol. kníž. Turovské při vtěleno k Litvě, pak k Polsku. Na konci XV. a na poč. XVI. stol. T. několikráte zpustošen byl od Tatarů. Ve stol. XVII. za podporu kozáků zle strádal. V polovici téhož století náležel asi pět let k Rusku, navždy k němu připojen však teprve r. 1793. Srv. P. P. Semenov, Rossija IX., str. 560. Pp.