Ottův slovník naučný/Tuněchody
Ottův slovník naučný | ||
Tuněchodský | Tuněchody | Tung-fu-hsiang |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Tuněchody |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 865. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Tuněchody | |
Související články ve Wikipedii: Tuněchody (Kladruby) |
Tuněchody: 1) T., ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Chrudim, fara Mikulovice; 97 d., 830 obyv. č. (1900), fil. kostel sv. Jana Křt. (ve XIV. st. far.), vystavěný ke konci XV. stol. v got. slohu od bratří Mikuláše a Sigmunda Tuněchodských z Poběžovic, chová znamenitou konvářskou práci, cínovou křtitelnici (z r. 1611), zhotovenou od Petra Bořanovského z Bytišky, a veliký zvon slitý r. 1593 od Daniele Tapinea na Horách Kutných, 2tř. šk. a 2 mlýny. T. bývaly samostatné zboží s tvrzí, jež byla ve XIV. stol. kolébkou rodiny z Tuněchod, později Tuněchodských z Poběžovic, z nichž Jan a Diviš poslední sídlili na T-dech (poč. XVI. stol.). Potom T. dostaly se obci Chrudimské, jíž r. 1547 z trestu Ferdinandem I. zabrány a prodány Janovi z Pernšteina; ten je připojil ke svému panství pardubickému. — 2) T., Tyněchody (Tinchau), ves t., hejtm. a okr. Stříbro, fara Prostiboř, pš. Kladruby u Stříbra; 29 d., 164 obyv. n. (1900), mlýn. R. 1239 připomíná se mezi zbožím kláštera kladrubského. — 3) T., ves t., viz Tunochody.