Ottův slovník naučný/Tubinky

Údaje o textu
Titulek: Tubinky
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný: Dvacátýpátý díl. Praha: J. Otto, 1906. S. 840. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Tubinky (Tübingen), hl. m. okr. hejtmanství ve virtemberském kraji schwarzwaldském, na pahorku nad horním Neckarem, do nějž vtékají Ammer a Steinlach, při tratích Štutgart-Horb a T.-Sigmaringen, sídlo generál. superintendenta, má 15.338 obyv. (1900), větš. evangelíků. Starší čásť města se svými úzkými a křivolakými uličkami liší se od moderní části se širokými třídami a několika pomníky, kde zbudována nová universita, reálka a gymnasium. V hlavním kostele v l. 1469—83 postaveném jsou zajímavé malby na skle a hrobky virtemberských knížat. Nad městem vypíná se renaissanční zámek Hochtübingen, dokončený vév. Oldřichem r. 1540, v němž umístěna je nyní bohatá knihovna universitní o 300.000 sv. a 3500  rukopisech, sebraných za reformace ve zrušených klášteřích. Jinak celé T. působí dojmem města universitního, tak že i v zaměstnání obyvatelstva má největší důležitost knihtiskařství, knihařství a výroba přístrojů chirurgických i mechanických. Zdejší universita těší se dobré pověsti i za hranicemi. Založena byla r. 1477 a zreformována r. 1535 od vévody Oldřicha, kterýžto rok připojil k universitě evang.-theolog. seminář. Katol. theolog. fakulta zřízena byla teprve r. 1817, později přistoupila fakulta státovědecká a poslední přírodovědecká, tak že nyní universita tubinská má 7 fakult. K studiu napomáhá pěkné archaeol. a palaeontol. museum, četné kliniky a vedle universítní knihovny veliké bibliotéky při obou seminářích. Na blízku T-nk je starodávný klášter cisterciácký Bebenhausen. — T. připomínají se již r. 1078. R. 1342 připadly koupí falckraběti Oldřichu Virtemberskému. Vévoda Oldřich sjednal tu s virtemberskými stavy r. 1514 tak zv. Tubinskou smlouvu, základ virtemberské ústavy. Ve válkách loupežných byly T. dobyty r. 1647 Turennem a r. 1688 odstraněny hradby. Srv. Klüpfel und Eifert, Geschichte u. Beschreibung der Stadt u. Universität Tüb. (T., 1849, 2 sv.); Fink, Tübingen (Curich, 1891).