Trnovo, bulh. Tъrnovo, také Tirnovo, Tirnova, Tyrnavo, hl. m. okresu v bulhar. kraji t. jm. na sev. úpatí Balkánu, kde brzo potom Jantra opouští horské údolí, křižovatka cest od Dunaje ze Svištova a Ruščuku na průsmyk Šipecký a přes Elenskou planinu do Slivna, při trati T.–Varna, T.–Ruščuk a T.–Roman, náleží mezi nejdůležitější a nejpamátnější města knižetství Bulharského. Romantickou polohou nevyrovná se mu žádné město evropské, ač dosti připomíná některá horská města dalmatská. Rozkládá se z větší části na úzkém táhlém ostrohu utvořeném Jantrou, která vine se tu mezi kolmými, místy 30―60 m vysokými stěnami. Tyto zakončují obyčejné plošiny, kde rozkládají se části města. Jádrem tohoto je čtvrť stísněná na zmíněném ostrohu, po jehož hřebeně vede jediná sjízdná ulice, oddělující se na záp. od silnice šipecké a vedoucí do středověké části T-va Carevce, tur. Hisáru. Tento však je z valné části zpustlý, ač ze zbytků opevnění lze dobře skonstruovati původní vzhled. Na protějším severním břehu Jantry rozkládá se, rovněi nyní v ssutinách, hrad Trapezica, kde prý stávalo 7 kostelů. Jižní stranu T-va lemuje lesnatý svah »Svaté Hory« (Sveta Gora). Mezi nimi pak v hlubokém údolí podle řeky, přes niž vedou dva mosty, tísní se skupiny domů. Tu na úpatí Trapezia leží zříceniny kostela sv. Dimitra, podle podáni korunovačního chrámu caru bulharských, naproti němu stoji mitropolija, sídlo mitropolity s chrámem sv. Petra a Pavla, málo úhledným. Níže na řece jsou »lavry« svatých čtyřiceti mučedníků zbudované r. 1230; jeden z nejpřednějších bulh. klášterů. Za turecké vlády obrácen byl v tekje dervíšů. Chová hojně cenných památek, zejména fresek a staroslovanských i řeckých nápisů. Obyvatelstvo T-va, počtem 12.858 duší (1893) je skoro výhradně bulharské, neboť Turci po válce se vystěhovali. Hlavním zaměstnáním jest obchod, méně řemesla, která silně poklesla. Okolí T-va náleží mezi nejlépe vzdělané a proto také silně zalidněné krajiny Bulharska. Máť kraj trnovský na 7776 km² 400.624 obyv. (1900), tak že na 1 km² připadá 52 obyv. Blíže T-va leží v rozkošné poloze Ljaskovec, kde je mitropolitní seminář a klášter sv. Trojice, památný v dějinách staroslov. literatury. Neméně zajímavá je ves Arbanasi, albansko-řecká osada, jejíž blahobyt byl za války rusko-turecké r. 1810 zničen. ― T. připomíná se po prvé v IX. stol., avšak předchůdcem jeho v římské době bylo Nikopolis u vsi Nikjupu. Ale o T-u slyšíme více po obnoveni Bulharského carství r. 1186, kdy se stalo hlav. městem Bulharska a zůstalo jím až do dobytí Turky 17. čce 1393. Tito je podřídili k Nikopoli. Ale přes to udržel se tu živý obchod, jak svědčí o tom osada Dubrovčanů. Úpadek nastává teprve v XIX. stol. Za poslední války rusko-turecké obsazeno bylo Rusy 6. čce 1877 téměř bez boje, načež stalo se základnou ruských operací. Za to po osvobození Bulharska nastal tu nový život, neboť konalo se zde pět národ, shromáždění, z nichž jedno vypracovalo t. zv. trnovskou konstituci. O jednání těchto sněmů a dějinách Trnovské říše viz Bulharsko, str. 910b a 906a.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Veliko Tarnovo