Triticum [-kum], pšenice a pýr, rostl. rod čeledi trav (Gramineae), má klásky 3- až mnohokvěté, širší plochou do výkrojků vřetenité osy klasové jednotlivě přisedlé, s 2 plevami vejčitými n. kopinatými. Pluchy bývají bezosiné n. z konce osinaté; 3 tyčinky; plody obilky s pluchami nesrostlé, ale v nich někdy těsně uzavřené. Dělí se ve 2 podrody (někde i jako samostatné rody). I. Cereale, pšenice. Druhy 1- n. 2leté, pěstované.
Klásky břichatě naduřené, plevy vejčité n. podlouhlé: T. vulgare Vill., p. obecná, má 4straný, střechovitý klas s osou nerozpadavou, tuhou, klásky 4květé, z nichž 2 n. 3 plodné. Plevy jsou chruplavkovité, břichaté, vejčité, uťaté zoubkovitým hrotem. Obilky nahé vylupují se z pluch. Jest to jedna z nejstarších kulturních rostlin, pěstovaná již v době před Kristem v již. Evropě, Egyptě, Číně. Pochází snad z Mesopotamie, nyní pěstuje se na polích skoro po celém světě v dobrých půdách a mírném podnebí (v létě prům. 14° C), v Norsku až k Drontheimu (64°), v Rusku až k Petrohradu (60°), v Alpách do výše 1100 m, mimo to v celém mírném a subtropickém pásmě Starého a Nového světa. V Evropě jsou to hlavně Uhry, odkudž zvl. do záp. Evropy se vyváží, v Americe Spojené Obce, v Asii Indie. Rozeznává se několik set odrůd, jež dlouholetým šlechtěním byly získány. (Viz v ohledu hospodářském Pšenice.) Z obilek mele se nejjemnější a nejbělejší mouka na pečivo, dělá se krupice, vyrábí se škrob, řidčeji praží se na slad pro pivovary a lihovary. Suchých stébel (slámy) používá se ke krmení dobytka, jako steliva, k dělání došků a různých pletenin, k výrobě slaměných klobouků a slaměného papíru.
Na Hané nazývá se žitem. Kvete v červnu. T. turgidum L., p. naduřelá n. anglická celkem podobá se předešl, liší se však plevami od dolejška skoro křídlovitě kýlnatými.
Seje se jen velmi zřídka u nás, ve Středomoří a Anglii hojněji. Odrůda její jest T. compositum L., p. divotvorná n. stonásobná, s mnohými ještě postranními klasy mimo klas hlavní. T. durum Desf., p. tvrdá n. sklovitá, pěstuje se hlavně v již. Evropě. Má obilky tvrdé, na lomu sklovité. T. spelta L., špalda n. samopše podobá se pšenici ob. Při uzrání osa klasu se rozpadává a obilky zabalené v pluchách i při mlácení zůstávají. Dříve pěstovala se i u nás, nyní jen v již. Evropě. Tento druh známý byl starověkým národům: Egypťanům, Řekům a Římanům. T. dioicum Schrank, okrýž n. slovanská rýže, má rozšíření svého pěstování jako předešlá. Všechny předešlé druhy pokládány jsou za odrůdy T. sativum Lam., p. setá. T. polonicum L., p. polská, pěstuje se u nás zřídka, více však v již. zemích. T. monococcum L., p. jednozrnka, seje se jen v horských krajinách, zejména ve Francii a Španělsku. Dříve i jinde byla pěstována (podle nálezů z kolových staveb) a zušlechtěna z divoce rostoucí, jihoevropské T. boeoticum Boiss., p. boiótské. — II. Agropyrum, pýr. Druhy vytrvalé s oddenkem; klásky nenaduřelé, všechny plodné, s plevami kopinatými n. čárkovitě podlouhlými. T. repens L. (Agrop. rep. R. B.), pýr obecný, roste obecně na suchých úklonech, v křovištích, u cest a jest známým plevelem pýřavkou (pejřkou) v polích. Oddenek má plazivé výběžky; listy na líci draslavé a roztroušeně chlupaté; stébla až přes 1 m vys.; klásky nejčastěji 5květé, jejichž osa nazpět drsná. T. caninum Gaertn. (Agr. can. Schreb.), pýr psí, roste v stinných lesích a vlhkých houštinách. Oddenek má bez výběžků, listy na obou stranách drsné, osu klásku huňatou, pluchy s delší osinou hadovitě zprohýbanou.
Oddenky pýru ob. jsou officinální (radix graminis albi), obsahují cukr, gummu, škrob a j. Používá se z nich při zašlemování prsou a j. nemocech čerstvě vytlačené šťávy n. výtažku a t. zv. pýrového medu (extractum a mellago graminis). Také mohou rozřezanými oddenky krmiti se koně a dobytek, v čas nouze mlíti z nich mouka a vyvářeti syrup, po případě lih. T. rep. jest vydatnou pící a užívá se ho též k upevňování hrází (drn). Vm.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pšenice