Otevřít hlavní menu

Ottův slovník naučný/Trionychoidea

Údaje o textu
Titulek: Trionychoidea
Autor: František Bayer
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha: J. Otto, 1906. S. 760. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Trionychoidea(WD)

Trionychoidea, želvy měkké, řád želv nebo také podřadí řádu Thecophora o jediné čeledi t. jm. (Trionychidae) se 6 rody a 30 asi druhy. Mají hřbetní štít velmi plochý, vejčitý neb i kulatý, pokrytý nikoli rohovitými deskami, nýbrž jen měkkou koží. Z prstů jsou jen 3 vnitřní ozbrojeny drápy (odtud jméno T.); všecky 4 nohy jsou opatřeny širokými blanami plovacími. Hlava může se zcela pod štíty ukrýti, při čemž se hrdlo zakřiví v podobě písmene S v rovině svislé jako u želv krytohrdlých (Cryptodira); čenich jest vpřed prodloužen a rohovité čelisti jsou ukryty pod měkkými rty. Na lebce není jáma spánková přikryta obloukem z kosti šupinové (squamosum) a zadní čelní (postfrontale). Kostěné desky štítu hřbetního mají povrch drsný a nesahají na okrajích až ke koncům zeber a také tu okrajní elementy kostěné kromě nepatrných ossifikací scházejí, tak že jest okraj tohoto štítu vždy ohebný. Štít prsní jest také neúplný, devět jeho desk kostěných souvisí jen volně spolu a zejména mezi postranními deskami jsou velké mezery; druhdy bývají některé ty kosti redukovány na pouhé kostěné střípky a u mladých želv jsou desky tohoto štítu zapuštěny hluboko do kůže. Všecky tyto zvláštní znaky T-eí jsou sekundární: změknutí obou štítů, ztráta rohovitých desk na nich, úbytek drápů, to vše jsou zajisté následky života ve vodách bahnitých, v nichž T. žijí; také se rády do měkkého bahna zahrabávají. Jsou hltaví dravci, živící se různými vodními živočichy, rybami, žabami a měkkýši. Podle různé potravy mívají některé druhy z mládí rohovité okraje čelistí ostré, ty se však časem otupí a zamění v tlusté rohovité pysky, zejména k rozdrcení ulit a lastur způsobilé. Jsou to želvy velmi čilé, rychle plovou a obratně se otáčejí; jsou kousavé a lidé se jich právem obávají. Kulatá vejce o tlusté, ale křehké skořápce kladou do písku na břehu; vylézají z vod asi jen při této příležitosti. Domovem jsou v Sev. Americe, v tropické Asii a na blízkých ostrovech, pak v Africe od Nilu až po Senegal a ke Kongu. Nejpřednější rod celé čeledi, Trionyx Geoffr., nemá (na rozdíl od afrických rodů Cycloderma Pet. a Cyclanorbis Pet., pak od indického rodu Emyda Gray) na prsním štítu vzadu kožnatých chlopní, kryjících ze zpodu ocas a zadní nohy; hřbetní štít jest všech rodů nejplošší a má jen uprostřed kostěnou desku, prsní jest velmi krátký, se širokým, zašpičatělým výběžkem mezi oběma zadními nohami. Hlava, krk a končetiny jsou pokryty hladkou koží a jen na předloktí viděti stopy šupin. Ze 17 druhů jest nejznámějším T. ferox Schn., želva kousavá, žijící v Sev. Americe v řekách Savaně, Alabamě i ve všech vodách, tekoucích do Mexického zálivu. Má krunýř zdéli 42 cm a barvu nahoře olivově šedou s malými okrouhlými skvrnami černými; nohy jsou olivově hnědé, černě tečkované a žilkované. Zpodek štítu bývá bělavý. Želva kousavá živí se rybami, plazy i vodními ptáky, na něž číhá, ukryta pod kořeny pobřežních stromů a v houštinách vodních rostlin. Maso prý má výborné. Právě u tohoto druhu zjistili Agassiz a Gage, že může také dýchati vzduch ve vodě pohlcený, ježto má v hltanu štíhlé papilly s hojnými kapillárami, jež jsou jaksi vnitřními žábrami těchto želv. V Egyptě žije největší druh celé čeledi, T. aegyptiacus Geoffr., s krunýřem zdéli i 1 m; indické druhy (T. gangeticus Geoffr. a j.) jsou již menší. — Fossilní druhy rodu Tionyx jsou dosti hojné; nejstarší T. priscus Leidy pochází ze svrchního útvaru křídového ze Sev. Ameriky (New-Jersey). Nejčetnější jsou druhy z vrstev třetihorních v Evropě a Sev. Americe; tak známe z eocénu druhy T. vittatus Gerv. (Soissons, Épernay), T. pustulatus Ow. (Sheppey) a zejména četné druhy z Wyomingu v Sev. Americe. Z oligocénu evropského známe T. austriacus Pet. ze Štýrska a Dalmacie, podobné druhy z Uher a Italie; z miocénu druhy T. Styriacus Pet. ze Štýrska, T. Petersi Hoern. a T. vindobonensis Pet. z miocénu pánve vídeňské. Skrovné zbytky nalezeny i v pliocénu v sev. Italii. Z českého hnědouhelného útvaru českého uvádí Laube (Neue Schildkrőten und Fische aus der böhm. Braunkohlenform., Lotos, 1900; ., t., 1901) druhy: T. aspidiformis Laube a T. Preschenensis Laube z Břešťan, T. Pontanus Laube z Lomu a tři druhy rodu T. blíže neurčené z Břešťan, Kučlína a Klášterce. Br.