Ottův slovník naučný/Trhová smlouva
| Ottův slovník naučný | ||
| Trhonín | Trhová smlouva | Trhutka |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Trhová smlouva |
| Autor: | Josef Vančura |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 723–724. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Kupní smlouva |
|
Trhová smlouva (emptio venditio) jest směna věci nebo jiného předmětu majetkového za peníze; vedle peněz může býti ustanoveno ještě jiné vedlejší plnění, jež nesmí však podle rak. práva převyšovati polovici, jinak bylo by jednání pokládáno za smlouvu směnnou (§ 1055 rak. obč. z.). Aby t. s. byla platnou, žádá se, aby cena byla určitá; není však nutno, aby smluvena byla pevným obnosem, stačíť na př., je-li určení její učiněno závislým na slušném uvážení nebo jiné třeba nahodilé okolnosti. Předmětem trhu může býti kromě věcí movitých a nemovitých kterákoli zcizitelná část majetku (res incorporalis) i veškeré jmění, ano i věc budoucí (emptio spei, rei speratae); aby věc náležela prodavači, není třeba, neplatným jest však prodej věci vyloučené z právního obchodu, nebo jejíž zcizení jest zákonem zakázáno.
T. s. náležela již v římském právu ke kontraktům konsensuálným, a byla hotova, jakmile strany dohodly se o předmětu a ceně. Pro prodavače vzchází z ní závazek k převodu věci neb jiného předmětu s příslušenstvím a užitky po uzavření smlouvy získanými, podle práva rakouského od doby k odevzdáni určené (§ 1050 rak. obč. z.); týž ručí dále za škodu, úmyslně neb i jen lehkou nedbalostí kupci způsobenou. Za to stíhalo v právu římském nebezpečí nahodilé zkázy a zhoršení věci kupce podle zásady »perfecta emptione periculum ad emptorem pertinet«; naproti tomu jest po právu rakouském nahodilý zánik věci nebo zhoršení její přes polovici ceny důvodem pro zrušení trhu (§ 1048 rak. obč. z.). Prodavač ručí dále za evikci věci, a to podle práva římského jen, byla-li věc kupci následkem práva třetí osoby odňata (rem emptori habere licere), v právu rakouském však bez tohoto omezení. Za faktické vady věci byl prodavač práv v římském právu jen výjimečně, zejména podle aedilského ediktu, zavázal-li se k tomu zvláštní smlouvou stipulační, nebo neoznámil-li kupci při prodeji otroků a tažného dobytka nezjevné značnější vady v ediktu podrobněji vytčené, anebo dalo-li se mu vytknouti jednání obmyslné. V těchto případech byl povinen buď k poměrné slevě ceny (actio quanti minoris), nebo ke zrušení trhu (actio redhibitoria), po případě k náhradě interesse (a. empti). V právu rakouském odpovídá prodavač za faktické vaďy věci podle všeobecných zásad o správě (§§ 922–933 rak. obč. z.).
Kupec má povinnost zaplatiti cenu trhovou, a to podle práva římského s úrokem od doby, kdy mu věc byla odevzdána, a musí nahraditi prodavači nutný a užitečný náklad po uzavření smlouvy na věc učiněný, a to i tenkráte, vzala-li věc po smlouvě zkázu. Kromě toho ručí prodavači za škodu zaviněnou (culpa levis). Po právu rak. má však prodavač jen právo odepříti vydání věci před zaplacením (exceptis non adimpleti contractus) a vydá-li ji přes to, má se za to, že poskytl kupci úvěr (§ 1063 rak. obč. z.).
K provedení těchto nároků slouží kupci actio empti, prodavači pak actio venditi, jež v právu římském náležely k actiones bonae fidei.
Ke s-vě t-vé bývají zhusta připojovány vedlejší úmluvy, jimiž se pravidelné účinky její pozměňují, tak na př. lex commissoria, kterou si prodavač vyhrazuje právo odstoupiti od smlouvy, nezaplatí-li mu kupec v ustanovený čas smluvenou cenu, nebo in diem addictio, výhrada práva zrušiti trh, učiní-li prodavači do určité doby někdo jiný výhodnější nabídku, nebo koupě na zkoušku, učiní-li se trh závislým na tom, bude-li se věc kupci hoditi, nebo pactum displicentiae, úmluva, že trh má býti zrušen, nebude-li se věc kupci zamlouvati, pactum de retrovendendo, de retroemendo, podle toho, vyhradí-li se jedné nebo druhé straně právo věc zpět prodati nebo koupiti. J.V.