Ottův slovník naučný/Treska
| Ottův slovník naučný | ||
| Tresić-Pavičić | Treska | Třeskolupy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Treska |
| Autor: | František Bayer |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný: Dvacátýpátý díl. Praha: J. Otto, 1906. S. 706–707. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Treska (Gadus Art., vyobr. č. 4414.), nejznámější a nejdůležitější rod treskovitých ryb (v. t.). Má na rozdíl od jiných rodů té čeledi 3 hřbetní a 2 řitní ploutve, ocasní ploutev od nich oddělenou, v břišní ploutvi nejméně 6 paprsků a kosti patrové bezzubé; masitý vousek na bradě bývá tu dosti dlouhý, tu zase kratinký nebo schází. Na 20 druhů tohoto rodu žije v mořích severní polokoule; majíce se tříti, t-ky objevují se na zimu v ohromných zástupech při Lofotech, na výspě Rockallské v Severním německém moři, na výspě novofoundlandské, pak v menším množství při západních březích střední a severní Evropy vůbec. T. obecná (G. morrhua L., něm. Dorsch, Kabeljau) dorůstá délky až 1¼ m a má barvu nahoře hnědou neb i trochu nazelenalou s drobnými skvrnami žlutavými nebo také tmavšími, bílé pruhy podél postranní čáry a vezpod tělo jen bělavé; vousek na bradě nejméně zdéli průměru oka. Žije v Atlantském okeáně mezi 40°—70° s. š. i v Severním ledovém moři a obývá tu ve hlubinách širého moře. Přichází na pobřežní výspy ve východních končinách řečených moří již v lednu; dobou tření jest únor, ale v západních částech těch okeánů to bývá až v květnu a červnu. Živí se jinými rybami, měkkýši a korýši; do obchodu přicházejí t-ky dílem čerstvé, dílem sušené a solené (»labrdan«). Z jater upravuje se známý léčivý »rybí tuk« (něm. Lebertran). Menší forma z Baltu, G. callarias L., není než lokální varietou tohoto druhu; dorůstá jen délky 50 cm. T. skvrnitá neboli bachně (G. aeglefinus L.) má mnohem kratší vousek a první hřbetní ploutev vpředu v ostrý cíp prodlouženou; dorůstá délky obyčejné jen až 60 cm a má na rozdíl od t-ky obecné černou postranní čáru i černou skvrnu nad ploutví prsní. Jest hojná v Severním německém moři; v Baltě žije jen ve východních jeho končinách. Maso má chutnější než t. obecná. T. nejmenší (G. minutus L.) má první hřbetní ploutev také zašpičatělou, ale vousek na bradě zase zdéli průměru oka, délku jen až 40 cm a barvu na hřbetě žlutavě hnědou s černými tečkami, vezpod stříbrobílou; liché ploutve mívají tmavší obrubu. Tato t. jest domovem nejen v Atlantském okeáně, v Severním německém moři a v Baltě, ale i ve Středozemním moři. T. bezvousá (G. merlangus L., merlan) má jméno po tom, že vousek na bradě buď jest zakrnělý, buď schází; první hřbetní ploutev jest nízká a nikoli zašpičatělá. Tělo má délku 40—60 cm a barvu narudle šedou nebo hnědou, vezpod bílou a nad ploutví prsní černou skvrnu. Tento druh jest v mořích kolem západní Evropy všude hojný, jen v Severním německém a Baltském moři jest vzácnější ostatních druhů. Zakrnělý vousek má ještě t. tmavá (G. carbonarius L.), žijící v severních mořích kolem Evropy až po 80° s. š.; byla však polapena po různu i ve Středozemním moři. Dorůstá značné délky, až i 1 m, a má všude nahoře barvu téměř černou, ve zpod světle šedou. Br.
