Ottův slovník naučný/Toužim
| Ottův slovník naučný | ||
| Toužetín | Toužim | Toužimská |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Toužim |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 617. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Toužim |
|
Toužim (Theusing), město v Čechách v hejtm. karlovarském, okr. bečovském, nad ř. Střelou a při žel. dr. Rakovník-Bečov, má 316 d., 6 obyv. č., 2120 n. (1900), děk. kostel Narození P. Marie, r. 1778 přestavovaný, hřbitovní kostel sv. Martina, 5tř. šk., pš., telegraf, spořitel. a založ. spolek, měst. pivovar, koželužnu, obuvnictví a výroční trhy. Alod. statek se zámkem a dvorem drží vévoda Beaufort-Spontin. Erb měst. (vyobr.č. 4374.): štít napříč rozdělený, v dolní části na zlaté půdě spatřuje se obrněné rámě s červeným srdcem; v horní pak na půdě černé zlatý lev s dvojitým ocasem a červenou korunou. Město má následkem několika požárů vzezření zcela moderní, rovněž kostel hlavní a hřbitovní jsou původu novějšího. Zámek vypíná se na severozáp. rohu náměstí, byl asi v 1. pol. XVII. stol. zbudován. Za zámkem zbytky starého hradu, z něhož dochovala se hradební zeď a jedna bašta se střílnami, zove se »Janským zámkem«. T. jakož i okolí držel původně klášter praemonstrátský v Milevsku, jenž měl zároveň při zdejším kostele proboštství. Za válek husitských opanoval T. Jakoubek z Vřesovic, jenž si vymohl na cís. Sigmundovi na T. list zástavní. Syn jeho Jan přestavěl hrad a náležel k čelným přívržencům krále Jiřího z Poděbrad. Proto jeho statky od Jindřicha z Plavna z hradu Bečova pustošeny, při čemž město Utvina ohněm zničeno. Měštané utekli se pod ochranu hradu T-ě a král Jiří dal jim (r. 1469) výsadu, že mohli pod hradem se usazovati a proti nepřátelům náležitě se opevňovati. Tak povstalo při hradě město T. Ke konci XV. stol. držel T. Jindřich z Plavna a v XVI. stol. až do r. 1623 seděli zde Lobkovicové, kteří T. prodali Juliovi, vévodovi sasko-lauenburskému. Provdáním jeho vnučky přešel T. v majetek markrabí badenských, po jejichž vymření dědil císařský dům rakouský a r. 1837 koupil T. ve veřejné dražbě vévoda Alfred Beaufort-Spontin.