Ottův slovník naučný/Toman

Ottův slovník naučný
Tomahawk	Toman	Tomán

Údaje o textu
Titulek:	Toman
Autor:	Jan Václav Lego, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 521–522. Dostupné online
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Související:	Autor:Hugo Toman, Autor:Prokop Toman
Heslo ve Wikipedii: Toman
Související články ve Wikipedii: Lovro Toman, Hugo Toman, Prokop Toman

Toman: 1) T. Lovro, vynikající vlastenec slovinský (* 1827 v Kamenné Gorici v Krajině — † 1870 v Rodaunu u Vídně). Po odbytých právnických studiích vstoupil do služby c. k. finanční prokuratury v Lublani, stal se pak advokátem v Radovljici a byl volen za poslance do zemského sněmu a říšské rady. Ve svém mládí zabýval se též básnictvím, budě jím lásku k vlasti a národu a oslavuje též vynikající muže slovinské. Básně své vydal r. 1849 s titulem Glasi domorodni. Po době absolutismu získal si veliké a na onu dobu ne dosti ocenitelné zásluhy na poli slovinské národnosti, zvláště však působením ke vzdělanosti svého národa. V zemském sněmě krajinském uvedl slovinštinu za jednací jazyk, působil k zakládání slovinských knihoven a knihkupectví, a jakožto poslanec hájil jak v Lublani tak ve Vídni práv slovinského národa co nejhorlivěji. Největší zásluhu však ziskal si r. 1863 založením „Matice Slovenske“; jejího výboru byl zprvu členem, pak stálým předsedou a věnoval jí svým odkazem 10.000 zl. — Roku 1853 zasnoubil se se svou chotí Jos. Turnogradskou, roz. Urbančičovou (* 1833 — † 1854), dámou velmi vzdělanou, kteiá již v 18. věku svém započala činnost na poli literárním a v listech: „Slov. Bčela“, „Zora“ a „Vodnikov spomenik“ uveřejnila řadu povídek ze slovanského života a 1 báseň. Lo.

2) T. Hugo, dr. práv, spis. čes. (* 20. říj. 1838 v Rychnově n. Kn., kdež otec jeho Václav T. byl městským lékařem — † 19. bř. 1898 na své ville v Podhoři). Gymnasium studoval ve svém rodišti, později v Litomyšli, r. 1856 odebral se do Prahy na filosof. fakultu. Byl v té době vychovatelem v rodině hrabat Chotků, později v rodině nizozemského generála bar. Lützowa v Pr. Slezsku. Záhy oblíbil si dějiny a archaeologii; již r. 1857 nalézáme od něho v „Památkách archaeol.“ články: Památky města Rychnova; Archaeologické procházky po jižních Čechách a j., do kteréhož časopisu častěji přispíval. Od r. 1861 vyskytují se od něho různé politické zprávy v „Nár. Listech“, zejména dopisy z Moravy, kdež T. byl gymnasijním supplentem, nejprve v Brně, později v Olomouci, účastně se tam horlivě vlastenecké práce buditelské; tak zejména stal se r. 1861 spoluzakladatelem a spolupracovníkem prvního nezávislého orgánu českého „Moravan“. Tehdáž vypsána byla v Praze cena na nejlepší článek o otázce: „Jakým způsobem a pod kterýmiž výminkami dostala se koruna Česká k rodu Habsburskému a jaký bude právni poměr koruny této v říši Rakouské v případu tom, kdyby císařský rod Habsburský vymřel?“ Jediná práce T-ova byla poctěna akcessitem a uveřejněna pod pseudonymem Prokop Kletenský v kalendáři „Posla z Prahy“ r. 1863. Avšak následkem uveřejnění práce této, jakož i následkem neohroženě projevovaného národního smýšlení svého T. byl zároveň s jinými českými učiteli na Moravě pod záminkou, že učitelské síly z Uher vyhoštěné musí býti především zaopatřeny, místa svého r. 1863 zbaven. Zatím vzdal se učitelství, přešel na práva a studuje na právnické fakultě v Praze připravoval se k advokacii, konaje mezitím za účelem dokonalého vzdělání svého rozličné cesty. Tak zejména procestoval Anglii a Skotsko, o čemž napsal feuilletony do „Politik“ a j. listů. R. 1870 na podnět Palackého a Riegra vydal obšírnější spis: Schicksale des böhmischen Staatsrechtes in den Jahren 1620 bis 1627 a r. 1872 brošuru: Das böhmische Staatsrecht und die Entwickelung der österr. Reichsidee vom J. 1527—1848, kteréžto obě práce, jakožto první z oboru státního práva českého, vzbudily v české veřejnosti nemalou pozornost. V letech sedmdesátých T. zvolen byl do sněmu českého za městskou skupinu Rychnov n. Kn., Kostelec n. O. Od r. 1870 byl též mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Společně s drem V. Gablerem vydal r. 1872 polit. brošuru: Der Wahlsieg der Verfassungstreuen in Böhmen im April 1872. R. 1875 otevřel si v Praze advokátní kancelář. Z oboru praktického právnictví uveřejnil v „Právníku“ v týchž i pozdějších letech celou řadu článkův a rozprav. T. požíval zvučného jména také jako znalec umění malířského. Již od let sedmdesátých zakládal si soukromou obrazárnu, jejíž „Catalogue raisonné“ r. 1884 vydaný, byl prvním z kritických seznamů obrazáren soukromých v Praze doby novější. Z péra jeho vyšla z oboru dějin uměni celá řada kritických a polemických studií uveřejňovaných ponejvíce v německých časopisech odborných. Tak zejména živou diskussi vyvolaly brošury jeho: Jan van Scorel (Lip., 1888) a Studien über Jan van Scorel (t.. 1889). T-ova studie: Ueber die Malerfamilie de Heem (1888) vyvolala živý ohlas také u hollandských dějepisců umění. Koncem let osmdesátých století XIX. T. vrátil se k badání svému v oboru českých dějin a z doby té pocházejí od něho tato pojednání, věnovaná době husitské: O rodu a příbuzenstvu Jana Žižky z Trocnova (1890); O Žižkovi, jeho rodišti a pozdějším rodu Žižků z Trocnova, podnes kvetoucim (1890); O bitvě u Lipan (1890); O významu příjmení Žižkova a o dobrodružných válečných jízdách Jana Žižky před vypuknutím bouří husitských (1891); Bojiště Žižkovo u Panského Boru (1892); O podobiznách a pravé podobě Jana Žižky z Trocnova (1892); Literární památky, duch a povaha Žižkova (1893); Některé zprávy o poměru Jana Žižky k Pražanům (1893); Památky Žižkova hradu Kalicha (1893); O bojovných vozích a složení husitských šiků vozových (1895). Ve všech těchto spisech T. sleduje přesně podle pramenů a s nadšením individualitu velikého vojevůdce českého Jana Žižky z Trocnova, kterémužto snažení zasvětil též největší posmrtné dílo své: O válečnictví husitském za doby Žižkovy a Prokopovy, jež poctěno bylo jubilejní cenou Král. české společnosti nauk, vyšlo pak teprve po smrti autorově r. 1898. Dlužno ještě zmíniti se o záslužné činnosti T-ově při zakládání městského musea pražského, k jehož založení zavdala podnět přednáška T-ova dne 30. list. 1879 v „Českém klubu“ konaná, ve které živě líčil, jakým způsobem z Čech a z Prahy cizí překupníci vyvážejí památky umění našeho, cizí ústavy jimi zdobíce. Sám zakoupil r. 1881 čásť kláštera sv. Anežky na Františku v Praze a dochoval jej v rukou svých až do doby, kdy utvořilo se družstvo k zachránění celého kláštera. R. 1891 T. působil jako jednatel odboru uměleckého na Zemské jubilejní výstavě; o výstavě Národopisné r. 1895 byl členem oddělení válečnického.

3) T. Prokop, syn T-a 2), spisovatel čes. (* 1872 v Praze). Po studiích gymn. a právnických v Praze věnoval se spisovatelství, přispíval překlady z frančtiny do „Nár. Listů“ a „Levných svazků novell“, původní básně a povídky psal do „Lady“ a „Vesny“ a o sobě vydal Intimní verše (Praha, 1898).