Telč (Teleč), město na Moravě, hejtm. Dačice, má v 637 domech, jež rozloženy jsou ve čtyřech čtvrtích, třemi rybníky od sebe oddělených (Město, Podolí, St. město, Štěpnice), 4618 obyv. č., 38 n. (1900). Vnitřní město bylo původně vodní pevností; zbytky hradeb a příkopů, dvě brány a mohutná věž románského slohu pamatují stol. XIII. a XIV., kdy T. byla důležitým operačním bodem v řadě pevných míst, střehoucích jižní hranice Moravy. Náměstí s podloubím a domy, ozdobené mnohotvárnými štíty s různou výzdobou, poskytují obrázek ze stol. XV. a XVI. V rozlehlém zámku jsou kolonnády a loggie vlašské renaissance na nádvoří, kaple sv. Jiří a Všech svatých s reliéfní a štukovou výzdobou, táflované stropy v sále zlatém a mramorovém, klenotnice vzácnými sgraffity ozdobená, což vše jest památkou po uměnímilovném pánu Zachariáši z Hradce a na T-i z let 1553—80. Neobyčejně četné jsou v T-i stavby chrámové, od r. 1890, vesměs opravené. Farní chrám sv. Jakuba (XV. stol.), kostel Jména Ježíš (1667) s přilehlou bývalou kollejí jesuitskou, chrám Matky Boží (XIV. st.), votivní kaple sv. Rocha (1653), hřbitovní sv. Anny (1712), špitální Ježíška (1769), kostelík P. Marie (1719), pak před městem o samotě stojící prastará kaple sv. Vojtěcha, sv. Karla Borr. (1668) a barokový kostel sv. Jana Nep. (1726). Ve zrušeném kostelíku sv. Ducha (gotika XV. stol.) jest nyní městské divadlo. Radnice se zubovatým štítem a vížkou pochází z r. 1550. Všechna výstavnost města i poloha jeho, v kotlině zalesněnými pahorky vroubené, činí pohled na T. velice malebným. T. jest sídlem okr. soudu a bern. úřadu, fin. kommissařství; má poštu a telegr. úřad. V místě děkanský úřad (11 far), přifařeno sem 12 obcí. Na místě zrušeného gymnasia jesuitského (1773) bývala v T-i c. k. hlavní škola, od r. 1852 nesamostatná státní a potom obecní nižší reálka, jež r. 1871 přeměněna — první na Moravě — v zemskou českou školu reální, v jejížto budově umístěny jsou bohaté praehistoricko-palaeontologické sbírky ředitele K. J. Mašky, zejména nálezy diluviální z Předmostí a ze Štramberka. Pětitřídní obecné školy chlapecká a dívčí, jakož i dívčí šk. měšťanská (1889) a dosti bohaté městské museum umístěny v budově bývalé kolleje jesuitské, jíž se v l. 1773–1883 za kasárna používalo. Ze spolků zdejších sluší jmenovati »Besedu«, »Národní jednotu pro jihozáp. Moravu«, jež v T-i původ svůj vzala (1885) a o veřejnou městskou knihovnu pečuje, pak »Musejní spolek«. Ústavy peněžní jsou čtyři. Vzorně zařízen a dobře opatřen býval městský špitál (chudobinec) z r. 1414 (v nynějším místě vystavěn r. 1579, samostatným duchovním opatřen r. 1768), v němž útulek pro 8 starců a tolikéž stařen. Z bývalého značného špitálního zboží (dědiny Pičín a Domašín) zůstalo pouze na pozemcích 82 ha. Židé (154 r. 1900) tvoří nábož. obec; vystavěli si r. 1904 synagogu. T. slynula kdysi svým soukenictvím. C. k. priv. továrna na sukna, před r. 1800 zřízená, zaměstnávala ještě r. 1850 nad tisíc dělníků. Zánik továrny zjevně ochudil město, jež posud nedostatkem větších prům. závodů nemůže se vzmoci (počet obyv. od r. 1890 klesl o 498 duší). Nyní zasluhují zmínky hraběcí pila, parní mlýn a lihovar, pivovary panský a pravovárečníků, továrna J. Vystrčila na hospodářské stroje, měst. cihelna. Mimo týdenní ob. trhy T. má 5 dobytčích a výr. trhů. Lokální trať Kostelec–T.–Švarcenava ve správě c. k. státních drah, otevřená r. 1898, sblížila odlehlou T. s živějšími městy a napomáhá vývozu plodin hospodářských, výrobků kamenických (mrákotínská žula), lnu; čilý jest obchod dřívím a rybami, vyspělé lesní a rybniční hospodářství velkostatku, k němuž náleží 13 lesních revírů, 11 dvorů. V T-i jest ústřední správa panství, jež měří (se statkem Borovnou, Studenou na Mor. a Kumžaketn v Č.) 8799 ha. — Původní osadou T-e bylo Staré město, jež v listinách po prvé r. 1180 se připomíná, kdežto podle pověsti založen byl tamní kostel Matky Boží již roku 1099. Město Nový T. (za stara jméno rodu mužsk.) zbudováno jako pevnost ve XIII. stol. pravděpodobně za Přemysla II. Teprve r. 1339 T. přestala býti královským zbožím. Dostala se Oldřichu z Hradce a zůstala rodu tomuto, občas jsouc s panstvím jindřicho-hradeckým spojena, do r. 1604. Obdrževši různé městské svobody již za krále Jana Luc., obdařena hrdelním právem r. 1359. Za Jana z Hradce, straníka císaře Sigmunda, navštívena líticí válečnou; hejtman husitský Jan z Hvězdy ztrestal krutě panství, zničiv blízký hrad Štamberk. R. 1468 sbíral v T-i Zdeněk Šternberský branný lid králi Matyáši Korvínu a podstoupil tu seč s oddíly vojska krále Jiřího. Sňatkem Lucie Otílie, poslední z rodu Hradeckého, T. dostala se v majetek známého v dějinách našich hraběte Viléma Slavaty. Krutě stiženo město r. 1632, kdy Valdštein vedl armádu svou na Prahu. Horším ještě byl vpád Švédů r. 1645. Památkou na Viléma Slavatu jest nynější erb města z r. 1650, na němž spatřujeme dva anděly, držící růži pětilistou (starý erb města i pánů z Hradce) a štít, nad nimž česká koruna. Na štítě bílá heraldická lilie a písmě W (Vilém) v červeném poli. Snacha hr. Viléma, ovdovělá Františka Slavatovna, vzor lidumilnosti a zbožnosti, založila v T-i řádu tov. Ježíšova »dům třetího zkušení« (1651) a kostel. Když rod Slavatů r. 1691 vymřel, zdědili T. hrab. Liechtensteinové z Kastelkornu, po nich r. 1796 nynější rod hr. Podstatských z Liechtensteina. O dějinách T-e srv.: Jan Kypta, Dějepis m. T-e (1857); J. Beringer a J. Janoušek, Město a panství T. (1892); V. Martínek, Školy m. T-e (1895); P. A. Hrudička, Kostel Matky Boží (1899) a Františka Slavatová (1902). V T-i narozeni Oldřich Kříž († 1504), který opisováním zachoval literatuře české mnohé cenné staré spisy, Beneš Optát († ve 2. pol. XVI. stol.) a j. J. Tiray.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Telč