Ottův slovník naučný/Taška
| Ottův slovník naučný | ||
| Taši-Lunpo | Taška | Taškent |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Taška |
| Autor: | Jindřich Fialka |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný: Dvacátýpátý díl. Praha: J. Otto, 1906. S. 118. Dostupné online. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Střešní taška |
|
Taška slove umělý kámen z hlíny udělaný a vypálený, buď plochý, vydutý, vlnitý neb façonovaný, kterým se pokrývají plochy střešní. Řekové a Římané dělali t-ky bud ploché nebo duté; kdekoliv jest jakákoliv památka římská v cizích zemích, najdou se zbytky jejich tašek. Římské t-ky, kterých posud v Italii se upotřebuje, mají tvar lichoběžníka, opatřeného po obou lichoběžných stranách vyvýšeným krajem tvaru takového, by užší strana t-ky vsunouti se mohla as na třetinu délky do širšího konce t-ky zpodní. Dost široká mezera mezi t-mi kryje se oblými prejzy. Staré tyto t-ky neměly nosů. Nároží kryla se v XI. a XII. stol. tvárnicemi z tesaného kamene v profilu tvaru T, které těsně na sebe dosedaly bez přesahování a při okapu se opíraly proti kamenu, jenž spočíval na římse. Později místo těchto tvárnic užívalo se nárožních prejzů, které měly oboustrané přikrývky, do nichž zasahovaly prejzy se střechy. Ke konci XI. stol. dělány ve Francii t-ky velikosti š. × v. = 27 × 33 cm na vrchní straně po celé šířce nosem opatřené. Kdežto předešlé t-ky kladly se na slabé lati, položené ve směru spádu střechy, zavěšovaly se tyto za lati jdoucí rovnoběžně s okapem a hřebenem. Ve XIII. stol. t. měla velikost š. × v. = 21.5 × 35 cm, v krajní třetině své šířky nos a v druhé třetině čtyřhraný otvor pro ploskohlavý hřebík. T-ky byly trochu vypukle vyhnuty, by lépe na sebe dolehly, a zpodní jejich hrana byla šikmo přiříznuta. Druhý druh tašek byl podobný, ale jen š. × v. = 18 × 31 cm veliký. Všecky tyto druhy byly 2.2 cm tlusté. Nároží krylo se prejzy formy poněkud nálevkovité, které k nárožní krokvi buď dřevěnými neb železnými hřeby se přibíjely a mimo to na venek vyhnutými nosy navzájem se podpíraly. Pro oblé střechy dělávaly se t-ky svou formou valně připomínající naše t-ky nynější, š. × v. = 13.5 × 33 cm veliké a mnohdy na svrchní ploše se emailovaly. Zpodní jejich konec měl buď přiříznuté rohy nebo byl segmentovitě s obou stran uříznut.
Během XV. stol. v severových. krajích Francie a ve Vlámsku dána t-kám forma ležatého ∫, kterých podnes ještě se užívá pod jménem pánve. V Anglii podobně jako v Německu s počátku používáno tašek tvaru římského, později i tašek se zpodním koncem různě přiříznutým, jakož i pánví. Totéž dělo se i v Rakousku, a zde hlavně zdomácněla krytina kůrková (viz Kůrka), která zprvu prováděla se bez prejzů tak, že spáry mezi háky se vyplnily jen maltou a později teprve přes ně položily se prejzy (v. t.). Kolem pol. XIV. stol. vyskytuje se již glazurování tašek látkou, co se dokonalosti týče, posud v této technice nedosaženou. Hřebeny kryly se půlkruhovitými prejzy většího druhu, které byly na své vrchní části plasticky ozdobeny.
Co se nynějšího upotřebení tašek ke krytí týče, sluší rozeznávati pálené t-ky dvojího druhu, a to: obyčejné a t. zv. falcovky (v. t.). Obyčejná t. jest buď ruční nebo strojová, falcovka jest vždy strojová. Na oboje t-ky dlužno vzíti hlínu dobře propracovanou, ne hubenou a také ne mastnou. Aby se získal určitý barevný tón tašek, mísí se různé hlíny a náležité se propracují. Na barevný tón tašky mají vliv též jiné hmoty, jako kysličník železa, vápno, sádrovec, magnesium a alkalie, které při pálení tašek více nebo méně k tavitelnosti hlíny přispívají, a nejsou-li ve velikém množství k hlíně přimíšeny, dělají t-ku nepropustnou a zeskelnaťují ji. Mnoho vápna neb sádrovce v hlíně škodí tašce, působíce na její rozpadávání; rostlinné zbytky škodí též, neboť v žáru se spálí a t. jest pak pórovitá. Jsou-li v hlíně sirnaté kyzy, roztrhá se t. při pálení.
Obyčejná t. mívá š. × v. = 18 × 37 cm a bývá od 1.3 do 1.8 cm tlustá. Razí se do železných forem, které spočívají na prkénku, přes které jest rozprostřen hrubý hadr, aby t. snáze s prkénka mohla se zvednouti a uschovati v kůlně.
Strojové t-ky jsou bud podoby tašek předešlých, nebo jsou různých tvarů falcovek. Strojové t-ky mají před ručními tu přednost, že jsou slabší a tudíž též lehčí, ač hmota jejich jest kompaktnější. Strojová výroba tašek jest dvojí, buď lisují se do železných nebo sádrových forem, aneb ze stroje vycházející pramen hlíny drátem na patřičné části buď ručně nebo též samočinně se přeřezává. T-ky jsou jen tenkráte trvanlivé, když se k jejich výrobě použije hlíny dobré a bezvadně připravené.
Glazurování tašek možno nejjednodušeji provésti tím, když do bílého žáru zboží v peci se nacházejícího vhodí se kuchyňské soli, která ihned promění se v páry a utvoří rovnoměrně silný a tvrdý povlak na zboží. Podle toho, jak mnoho vzduchu do peci se přivádí, bývá tento povlak žlutavý, nahnědlý neb i perlošedý. Mimo kuchyňské soli možno pro utvoření glazury upotřebiti též křemenitého prachu, kaolinu, olovnaté běloby nebo boraxu. Dobrá glazura nesmí býti roztrhaná, odprýskaná ani odfouklá. Fka.