Ottův slovník naučný/Těchobuz

Ottův slovník naučný
Technopaignion	Těchobuz	Těchobuzice

Údaje o textu
Titulek:	Těchobuz
Autor:	Václav Petrů
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 150. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Těchobuz

Těchobuz, ves v Čechách, hejtm. Pelhřimov, okr. Pacov, fara Zhoř; 68 d., 525 obyv. č. (1900), fil. kostel sv. Marka (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., pš., 3 mlýny. Alod. statek (333.17 ha půdy) se zámkem, dvorem a lihovarem drží dr. Adolf ryt. Weiss z Tessbachu. Fara zanikla za války 30leté. Z bývalé tvrze zachovaly se jen nepatrné zbytky, zámek nynější vystavěn r. 1786 a bývá nyní sídlem feriální kolonie. Jméno své má po zakladateli Těchobudovi, jehož nástupci se psali »z Těchobuze« a seděli na zboží tom asi po r. 1431, kdy Albrecht z T. zděděné statky prodal. Od té doby vystřídala se tam celá řada majetníků, jako Vchyna z Pacova, Baltazar Chrt ze Rtína, Otové z Losu, z nichž Kateřina Otová po bitvě Bělohorské byla nucena přestoupiti k náboženství katolickému nebo se vystěhovati ze země. Statečná paní odpověděla, že ze země odejeti nemůže, poněvadž nemá nač, náboženství změniti že jí brání svědomí. Nicméně slíbila, že katolictví přijme, čímž statek uchránila dětem. Potom seděli na T-i Kapounové ze Svojkova, Theobald z Devaldu, Puteani, Adler, hrabata Rindsmaulové, Jos. Hoffmann, u něhož nalezl pohostinnou střechu pronásledovaný myslitel Bernard Bolzano, když byl z úřadu učitelského sesazen, hlásaje tam šlechetnou svou zásadu: »Šťastným být a jiné blažit — ten jest úkol člověka.« Pů.