Ottův slovník naučný/Týden
Ottův slovník naučný | ||
Tyčkovina | Týden | Tydeus |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Týden |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 959–960. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Týden |
Týden jest časový oddíl o 7 dnech. Rozdělení času v týdny má původ v rozdělení synodického měsíce, jehož každá čtvrť jest pouze o ⅜ dne kratší než t., a bylo známo již rozmanitým národům starověkým, na př. Číňanům, starým Peruancům a j. Řekové dělili měsíc na dekády bez ohledu na fase synodického měsíce, jež naproti tomu jsou podkladem římského dělení na týdny o 8 dnech (nundinae). Semitští národové a Egypťané velmi záhy užívali rozdělení měsíce na týdny, Isráélité dokonce spojili toto rozdělení se svými názory kosmogonickými, náboženskými a se zákonodárstvím. S křesťanstvím v přišlo užívání týdne sedmidenního také k Řekům a Římanům a odtud ke všem dnešním národům evropským. Zároveň přešlo hebrejské označení pro sedmý den (šabbát) do všech jazyků románských a později i do němčiny a jazyků slovanských. V románských řečech a irštině slovní označení týdne má původ v latinském slově septimana (ital. settimana, špan. a port. semana, fr. semaine, irs. sechtmaine), Litevci označují t. slovem waite, jež má původ stejný s angl. week, něm. Woche. Čes. slovo t. znamená, že se po 7 dnech týž den zase vrací, místo něho však říkáme někdy v plur. neděle. Po hlavních svátcích jmenuje se t. velikonoční, svatodušní a p. Rusové nazývají jej nědělja po dni počátečním, lid selský však často užívá slova sěmina. Dni v týdnu nebyly původně jednotlivě označovány, nýbrž počítány, ano ještě ve středověku církev katol. dny po neděli označovala jako feria secunda, tertia atd. Jednotlivé dni byly označovány nejprve u Chaldejcův a to podle planet tehdy známých, počítajíc v to i měsíc a slunce. Toto označení přešlo i k Řekům a Římanům, tak že naše neděle nazývala se dies solis, sobota dies Saturni atd. Tyto názvy přešly pak také do jazyků románských, jenom neděle, zasvěcena jsouc památce na vzkříšení Kristovo, nazvána byla řec. κυριακή, lat. (dies) dominica, ital. domenica, špan. a port. domingo, fr. dimanche. U Germanů pro neděli a pondělí zachovaly se staré astrologické názvy (na př. něm. Sonntag, Montag), kdežto ostatní dni nazvány podle germ. božstev. Sobota v němč. nazvána podle hebrejského označení, kdežto v jazyce holland. a angl. udrželo se pro ni astrologické označení (dies Saturni = angl. saturday). Na severu nazývají sobotu langardager, t. j. den omýváni. U Slovanů nalézáme zvláštní označení pro neděli, zasvěcenou památce vzkříšení Kristova a odpočinku (rus. voskresenije, srb. nedělja a p.) a pro sobotu podle označení hebrejského, kdežto ostatní dni jsou prostě počítány, tak na př. čes. čtvrtek, rus. četvertok, srb. četvartak, t. j. čtvrtý den. V době franc. revoluce t. byl zaměněn za dekádu se dny počítanými.
T. pašijový viz Pašijový týden.