Ottův slovník naučný/Tököly
| Ottův slovník naučný | ||
| Toko | Tököly | Tokušima |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Tököly |
| Autor: | František Skočdopole |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Tököly [-lj]:1) T. (Tökely, Tekeli) Emerich, hrabě, maď. šlechtic a vůdce povstání (• 1656 v Kežmarku — † 1705 na statku Ismidu v Nikomédií), byl syn hraběte Štěpána T-e, jenž byl obviněn z účastenství na spiknuti proti Leopoldovi I., zbaven statkův a obležen na svém hradě Likavě, kde za obléháni zemřel (1670). Emerich po smrti otcově uprchl do Sedmihradska, kde jej kníže A paffy jmenoval velitelem oddílu, vyslaného na pomoc maď. magnátům, vzbouřivším se proti Leopoldovi I. Emerlch T. dobyl několika pevnosti a báňských měst, tak že Leopold I. počal s ním r. 1681 na sněmě v Šoproni vyjednávati. Ale vyjednáváni se nezdařilo, a když vypukla válka mezi císařem a Portou, T. dal se od sultána prohlásiti za poplatného knížete hornouherského. R. 1682 dobyl Košic, svolal tam sněm a dal si od něho holdovati. R. 1683 táhl s Turky před Vídeň, avšak po vítězství vojska císařského a polského vrátil se do Uher, kde přes neúspěchy turecké pokračoval ve válce. R. 1685 byl zajat od velkovezíra Kary Mustafy a poslán v poutech do Cařihradu, avšak již na poč. r. 1686 byl propuštěn a poslán s 9000 turec. vojáky do Uher. Od svých rodáků nebyl však T. podporován a proto byl r. 1688 u V. Varadína poražen. Byv od Porty jmenován knížetem sedmihradským, podnikl r. 1690 vpád do Sedmihradska, avšak od markraběte Badenského byl vytlačen do Valašska. Od té doby bojoval ještě několikráte v turec. službách proti císaři, tak v bitvě u Slankamenu (1691) velel turec. jízdě. Po sjednáni míru v Karlovcich (1699) odebral se do Cařihradu, ježto mu nebyla císařem udělena amnestie. Od sultána byl obdařen několika statky a titulem knížete Vidinského. Skč
2) T., Tökely n. Tekeli z Vizese a Kerermese Sava, vlastenec a maecén srbský (• 1761 v Aradě — † 1842). Vystudovav práva stal se doktorem r. 1786 a vstoupil do státní služby, v niž setrval pouze od r. 1792 do 1798 jakožto státní sekretář v uherské dvorní kanceláři. Potom žil v Aradě a ve Vídni jako soukromník. Byl štědrým příznivcem věd, vystavěl v Aradě kostel a při něm zřídil srbskou knihtiskárnu, bibliotéku a museum pro slovanské starožitnosti a věnoval na výchova srbských jinochů nadační jistinu 20.000 zl. Účastnil se též věcí politických a r. 1805 učinil Napoleonovi návrh, aby z Dalmacie a Chorvatska zřídil království Illyrské. Později podal císaři Františkovi I. memorandum o znovuzřízení svobodného Srbska, dokazuje, že jenom pří svobodě možný jest mír. Ve své závěti odkázal veškeré svoje jmění Matici srbské na podporu chudých srbských studujících v Pešti. Tento fond páčil se r. 1862 na 169.284 zl., k čemuž náležely ještě značné pozemky: v Pešti dva domy. v Aradě devět domů. vinice, pole a luka. R. 1861 slavena v Novém Sadě na památku stých jeho narozenin slavnost, k níž byla ražena medaille s jeho podobiznou a nápisem: »Vše pro víru a národnost«. Srv. Milićević, Pomcnik zamenitih ljudi u srpskoga naroda (Bělehr., 1888).