Ottův slovník naučný/Synagoga

Ottův slovník naučný
Synaesthesie	Synagoga	Synairesis

Údaje o textu
Titulek:	Synagoga
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 491. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Synagoga

Synagoga (řec. „shromáždění“ nebo „shromáždiště“, hebr. keneset n. bet-hakeneset), židovská modlitebna. Původ její sahá asi do doby zajetí babylonského. Když působením Ezdrášovým zavedeny byly reformy, zřizovány ve všech městech s-gy pro ty, kdož nemohli častěji než třikráte do roka účastniti se bohoslužby v chrámě jerusalemském, a od dob makkabejských nalézáme je téměř ve všech vesnicích. V s-gách shromažďoval se lid obzvláště v sobotu a ve svátek k modlitbám a biblickým výkladům, zde byl utvrzován ve svém náboženství a svobodě, zároveň však podrýván kněžský i aristokratický živel, soustředěný kolem chrámu, jeho bohoslužby i královských důchodů. Zřízena byvši veřejnými příspěvky a dary, s. byla vydržována z poplatkův a věnování. V ní byly zakázány všecky činy profánní. S. představovala v miniatuře podobu chrámovou, shromáždění bylo obráceno tváří k Jerusalemu. Na východním konci stála posvátná archa s několika opisy Pentateuchu, z něhož byla zpívána periodická čtení. Nedaleko odtud visela věčná lampa. Uprostřed s-gy bylo povýšené místo pro přečitatele nebo kazatele. Ženské seděly odloučeny od mužských. Správu s-gy vedl sbor starších, v jichž čele stál náčelník zvaný archisynagógos (hebr. róš hakeneset). Krásné s-gy byly v Alexandrii a v Antiochii.