Ottův slovník naučný/Svídnice

Ottův slovník naučný
Světozor	Svídnice	Svidnišťany

Údaje o textu
Titulek:	Svídnice
Autor:	Otakar Svoboda, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 436. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Svídnice
Související články ve Wikipedii: Svídnice (Dymokury), Svídnice (okres Chrudim), Svídnice (okres Rychnov nad Kněžnou), Svídnice (Polsko)

Svídníce: 1) S., Svidnice, ves v Čechách, hejtm. Chrudim, okr. Nasevrky^{[red 1]}, fara Práčov, pš. Slatiňany; 60 d., 397 obyv. č. (1900), 3tř. šk., spoř. a zálož. spolek, 2 mlýny (1 s pílou). Ve XIV. stol. S. naležela ke Stradovu. Jaroš Lacembok ze Stradova vystavěl nad S-cí klášter sv. Jakuba (víz Pračov 1). Syn jeho Jindřich prodav Stradov, ponechal si jen zboží svidnické a odstěhoval se na Potštýn, později na Košumberk. Od něho získal S-ci Jan Horyna z Honbic. Koncem století XV. nalézáme S-ci při zboží zaječickém, s nímž připadla k Žumberku. R. 1529 při děleni rozsáhlého statku žumberského dostal S-ci Petr Janovský ze Soutic. Když pak o zboží zaječické r. 1580 dělili se Václav Robmháp ze Suché a sestry jeho Markéta a Eufemie, dostal S-ci Václav a připojil ji k Seči, avšak již r. 1586 prodal ji i se Smrčkem Ojiřovi z Vacovic. Ot. Svoboda. — 2) S., ves t., hejtm. Poděbrady, okr. Král. Městec, fara a ps. Dymokury; 52 d., 242 obyv. č. (1900), 1tř. šk., mlýn Komárov. — 3) S., ves t., hejtm. Rychnov n. Kn., okr. a pš. Kostelec n. O., fara Chleny; 69 d., 349 obyv. č. (1900).

4) S. (Schweidnitz), město v Pruském Slezsku, dříve hl. m. knížetství, při řece Bystřici (Weistritf), na sev.-vých. úpatí pohoří Sovího, při železničních tratích Kamenec–Rudné (Raudten) a S.–Vratislav prus. státních drah, sídlo zemského správního úřadu, zemského soudu (obvodu vrchního zem. soudu vratislavského) s 10 soudy obvodními, obvodního soudu, okr. velitelství 21. brigády pěchoty, oddělení Říšské banky a obchodní komory, má 28.439 obyv. (1900), z nich 11.215 katol. a 190 židův, posádku vojenskou, poštovní úřad první třídy s odbočkou, telegraf, krásné procházky na místě starých hradeb pevnostních, bronzový pomník polního maršálka Moltke od E. Siegra, pomník básníka Maxe Heinzela, 4 chrámy, mezi nimi chrám evang. sv. Trojice, katolický far. chrám s věží 103 m vysokou, nejvyšší ve Slezsku, evangelické gymnasium, vyšší školu dívčí, polepšovnu, okresní a městský chudobinec, občanskou nemocnici, sirotčince, jatky. Obyvatelstvo živí se průmyslem, zejména výrobou sukna, papíru, kůže, rukaviček, dřevěných nástrojů, hospodářských strojův a nářadí, jehel, lučebních připravkův. Trhy na obili, dobytek a přízi. Pivo svídnické, známé jménem Schöps, vyváželo se v XVI. stol. až do Italie. Město S. bylo až do r. 1867 pevností; obléháno bylo od Valdšteina a vzato útokem r. 1633, r. 1642 obléhal je Torstenson, v sedmileté válce podstoupilo dvojí obléhání rakouské a dvojí pruské, z nichž pruské r. 1762 trvalo nejdéle. R. 1807 S. byla dobyta Francouzi. Srv. F. J. Schmidt, Geschichte der Stadt Schweidnitz (S., 1846—48, 2 sv.). — S. tvoří samostatný okres městský. Venkovský okres svídnický pruského vlád. obvodu vratislavského má 576 km² s 71.812 obyv. (1900), 2 města, 109 obcí a 79 panství.

Svídnické knížetství hraničilo s kníž. Minstrberským, Javornickým, Lehnickým, Vratislavským, Břežským a král. Českým a zaujímalo as 2420 km², nyní dělí se v kraje svídnický, reichenbašský, střihomský, landeshutský, bolkovský a waldenburský. Původně bylo úzce spojeno s knížetstvím Vratislavském, teprve r. 1278 založeno bylo zvláštní knížetství Boleslavem I. jemuž při dělení země mezi knížaty linie Lehnicko-břežské dostalo se Svídnicka. Boleslav II. (1326—68) nemaje potomků, odkázal zemi svou sestřenici Anně, která po otci svém Jindřichovi zdědila r. 1345 Javornicko. Tato provdala se za krále českého a císaře Karla IV. a tak obě knížetství dostala se ke koruně České. Roku 1741 postoupena byla mírem Vratislavským Prusku.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Nasavrky