Ottův slovník naučný/Sturdza
| Ottův slovník naučný | ||
| Stupšice | Sturdza | Sture |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sturdza |
| Autor: | Jaroslav Fikrle |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 307. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Sturdza (Stourdza), rumunský rod bojarský, který se ponejprv připomíná v XV. stol. Ze členů rodu vynikl Jan S., jenž byl r. 1821 od Porty turecké jmenován knížetem multanským (viz Rumunsko, str. 119 a); r. 1828 byl sesazen. Po míru Drinopolském byl Michal S. r. 1834 ustanoven knížetem multanským, vzbudil tu svou hrabivostí všeobecnou nenávist a po smlouvě Baltalimanské musil odstoupiti (1849; viz Rumunsko, str. 119 b — 120 a).
1) S. Alexander, publicista rum. (* 29. list. 1791 — † 25. čna 1854 v Mansyru v Bessarabii). Rodina jeho přestěhovala se záhy do Ruska a S., odbyv studia universitní v Německu, vstoupil do ruské státní služby. Hodnost státního rady obdržel následkem svého spisu Betrachtungen über die Lehre u. den Geist der orthodoxen Kirche (Lip., 1817). Na kongressu v Cáchách sepsal na rozkaz carův Mémoire sur l’état actuel de l’Allemagne (1818), kde označoval university jako semeniště revolucionářských ideí, čímž proti sobě popudil veřejné mínění v Německu. Vrátiv se na Rus vystoupil ze státní služby a žil na svých statcích v Ukrajině. Sepsal pak ještě: La Grèce en 1821 (Lip., 1822); biografii svého tchána C. W. Hufeland (Berl., 1837); Briefe über die Pflichten des geistlichen Standes a j. Po jeho smrti vydány jeho Oeuvres posthumes religieuses, historiques, philosophiques et littéraires (Pař., 1858—61,6 sv.).
2) S. Demeter, politik a historik rum. (* 10. bř. 1833). Vystudovav v Německu stal se r. 1857 přednostou kanceláře divanu v Multansku a r. 1859 ministrem vyučování. R. 1866 účastnil se spiknutí proti Alexandru Cusovi (viz Rumunsko, str. 120 b) a stal se členem prozatímní vlády. Byl přívržencem volby Karla Hohenzollernského na rumunský trůn. Byl pak často ministrem, r. 1895 až 1896 ministrpraesidentem, r. 1897 předsedou senátu, r. 1897—99 a 1901—04 opět předsedou ministerstva. Byl činný též jako historický a politický publicista; napsal: La marche progressive de la Russie sur le Danube (Víd., 1878); Rumänien und der Vertrag von San Stefano (t., 1878); Uebersicht der Münzen und Medaillen des Fürstentums Rumänien, Moldau und Walachei (t., 1874); Memoriu asupra numismaticei romanesci (Bukurešt, 1878); Europa, Russia, Romania (t., 1888); La question des portes de fer et des cataractes de Danube (Berl., 1899); Charles I., roi de Roumanie (Buk., 1899). Jako sekretář bukureštské akademie řídil vydání dvou publikací rumunských historických pramenů (Documente privitoare la Istoria Romanilor, Buk., 1876—97, 30 sv., a Acte si Documente privitoare la Istoria Renascerei Romaniei, t., 1888—97) a j. J.F.