Ottův slovník naučný/Streng
| Ottův slovník naučný | ||
| Střeně | Streng | Strengnäs |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Streng |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 233. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
| Související: | Autor:Jan Streng |
 Související na Wikidatech: Jan Streng |
|
Streng: 1) S. Jan, lékař český (* 1817 v Praze – † 31. bř. 1887 t.). Gymnasijní a lékařská studia absolvoval v Praze, kdež r. 1842 promovoval, r. 1852 stal se mimoř. a r. 1870 řádným prof. porodnictví a spolu ředitelem kliniky pro porodní babičky a ordinujícím lékařem ve všeobecné nemocnici na oddělení pro ženské nemoci. Již na společné universitě konal přednášky v jazyce českém, při aktivování české fakulty lékařské pak stal se professorem na české universitě. Pro své vynikající vědomosti odborné, znamenitý způsob zacházení s nemocnými a upřímnou kollegialitu S. byl ve všech vrstvách lidových i kruzích odborných osobností velmi oblíbenou. R. 1878 byl rektorem společné university Karlo-Ferdinandovy, r. 1884 pak prvým rektorem české university z řad fakulty lékařské. Lásku svou k českému dorostu lékařskému projevil při této příležitosti založením zvláštní studijní nadace. Z literární činnosti uvádíme: Kniha babická, ku prospěchu žen babictví se učících. S porodnickým atlasem (Pr., 1870, 2. vyd. t., 1870); Nádory vaječníků. Čásť klinická (v Odb. pathologii a therapii, V., 1882); Vliv aetiologického badání nynějšího v medicině na profylaxi horečky omladnic (»Čas. lék. čes.«, 1884); Ueber Dekapitation des Foetus bei Querlage wegen unmöglicher Wendung (»Prager Vierteljahrschrift«, 1853); Bericht über die Leistungen der geburtshilflichen Klinik für Hebammen zu Prag 1852-55 (t., 1856).
2) S. August, mineralog něm. (* 1830 ve Frankfurtě – † 1897 v Giessech), studoval v Karlsruhe, pak v Marburce, byl pak assistentem Bunsenovým ve Vratislavi a v Heidelberce, kdež r. 1853 stal se docentem chemie. Později působil na hornické škole v Clausthale, od r. 1867 byl professorem mineralogie na universitě v Giessech. Pracoval v oboru analytické chemie, později vynikl zvláště chemickým studiem hornin a nerostů. Řadu pojednání uveřejnil ve sborniku »Neue Jahrbücher für Mineralogie« a vydal dále: Theorie der vulkanischen Gesteinsbildungen (1852); Feldspatstudien (1871); Theorie des Platonismus (1878).