Ottův slovník naučný/Stejnonožci
| Ottův slovník naučný | ||
| Stejnina | Stejnonožci | Stejnorodost |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Stejnonožci |
| Autor: | Karel Thon |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha: J. Otto, 1906. S. 91–93. Dostupné online. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Stejnonožci |
|
Stejnonožci (Isopoda), řád korýšů z legie Arthrostraca (Edriophthalmata) podtřídy Malacostraca. Zvířata malá, pouze některé formy hlubomořské dosahují velikých rozměrů (Bathynomus giganteus M. Edw., 23 cm dl.). Tělo široké, obyčejně zploštělé. Pouze prvý segment hrudní splynulý s hlavou, ostatních 7 volných. Oba páry dolních čelistí (maxill) bez makadel; zadek krátký, často redukován, obyčejně šestičlený. se šesti páry lamellosních noh (pleopody), jejichž větve, hlavně vnitřní (endopodity), zastávají funkci žaber. Srdce; větší částí svou v zadku, s 1—2 páry otvorů (ostií). U některých (Praniza) splývá i 3. hrudní segment s hlavou. Na předních tykadlech schází vedlejší bičík. Na druhých tykadlech schází šupina, u Bopyridův a Entoniscidů jsou tykadla zakrnělá. U cizopasných isopodů jsou ústní ústroje přetvořeny k bodání nebo přissávání. Kusadla horní (mandibule) s výjimkou Borypidův a Isopodů zemských mají často makadlo trojčlené. Různým variacím podléhají nožky kusadlové. S. mají 7 párů hrudních noh a obyčejně jsou nohy kráčivé, u samic mohou nésti jemné, plátkovité plošky k přechovávání vajíček. Nikdy není na hrudních nožkách žaber. Výjimku morfologickou činí Apseudes. Jeho první hrudní noha má veliký přívěsek epipodiální, jenž pohyby svými způsobuje proud vody v dutině dýchací, tvořené duplikaturou pokryvu tělního. Na druhé a třetí hrudní noze zachovány rudimentární exopodity. U tohoto rodu druhý hrudní pár nese na konci mohutná klepítka. Pleopody (nožky zadkové) jsou nožky rozeklané, jejichž vnitřní a vnější větve (endo- a exopodity) jsou nečlánkované, ploché a membranosní lamelly, jež jako žaberní plátky slouží dýchání. Poslední (6.) jejich pár tvoří buď — u mořských plovoucích s-ců — spolu s posledním segmentem abdominálním ploutev, nebo — u forem sladkovodních a pozemních — jest bodcovitý. U Bopyridů a Cryptoniscidů pleopody jsou zakrnělé nebo scházejí úplně. U Anisopodů pleopody jsou dvojvětevné nožky plovací, nesloužící k dýchání.
Prvý pár pleopodův obyčejně jest rozšířen v plochý příkrov pokrývající páry ostatní. U rodů Porcellio a Armadillo krycí desky obou prvých párů jsou opatřeny systémem kanálků vzdušných, sloužících k dýchání. Zažívací roura s-ců volně žijících jednoduchá.
Za jícnem následuje žvýkací žaludek, pak dlouhé, rovné střevo přecházející v krátký konečník. Na rozhraní žvýkacího žaludku a střeva dlouhé trubicovité výběžky hepatopankreatické (Asellus). Za příklad podivuhodných změn, jimž podléhá zažívací roura samic mnohých s-ců cizopasných, služiž Portunion maenadis. Úzký oesophagus vede do velikého vaku, složeného ze dvou laloků, jehož stěna, chitinosní intimou opatřená, vysílá četné klky do nitra. Tento oddíl sluje cephalogaster a v něm děje se resorpce potravy. Za cephalogasterem následuje t. zv. typhlosolis, dorsálně silně ztlustlá, uvnitř opatřená kutikulou, jež nese útvary štětinové, které jsou velmi husté a tvoří jakýsi cedník, který propouští potravu pouze tekutou.
Typhlosolis jest upevněna dvojicí mohutných svalů k tělu. Typhlosolis vede do oddílu svalnatého a silně se kontrahujícího, t. zv. orgánu Rathkeho. Konečný oddíl je tenký a rourovitý, slepě ukončený a odpovídá střevu. Do něho vbíhají dvě veliké, kontraktilní divertikule jaterní. U samečků naproti tomu roura zažívací organisována je normálně. — Nervstvo. U Apseuda členitost nervstva dokonale zachována. Za mozkem a jícnovými spojkami následuje oddíl podjícnový, na němž rozeznáváme ganglia pro mandibule, maxilly a nožky kusadlové. Pak jsou ganglia zřetelně párová, a to 7 hrudních a 6 abdominálních.
Poslední abdominální pár splynul z několika. U Tanais dostavuje se již splývání jednotlivých párův. U s-ců pravých také zachováno jest bilaterární rozdvojení systému nervového; některé rody (Sphaeroma, Idothea, Glyptonotus) mají ústřední nervstvo stavěno podobně jako Apseudes, jinde však dostavuje se již splývání ganglií (hlavně okončin příústních) a redukce.
U parasitických a redukovaných Enloniscidů nalézáme mimo mozek, který jest vždy zachován, dvě ganglia hrudní a jedno velmi daleko pod srdcem ležící ganglion abdominální, kdežto u Bopyridů zachováno 7 ganglií hrudních. Ze smyslových orgánů jmenovati dlužno oči, typické složené sessilní oči arthrostrakové. Jednotlivá očka nejsou příliš nahloučena a počet jejich kolísá (4 u Asella, 20 u Porcellia). Korneální čočky jsou tu bikonvexní. — Soustava cévní. Srdce protáhlé, vzadu ukončeno slepě. U Apseuda na levé straně dvě ostia, na pravé pouze jedno, ač v mládí obě vyvinuta. Ze srdce vychází 11 cev: 1 mediodorsální aorta thorakální. pár laterálních arterií, 3 páry thorakálních arterií, pár abdominálních aort. Thorakální aorta tvoří před mozkem prsten objímající jícen, do kterého prstenu vede arterie subneurální, na břišní straně pod nervstvem po celé délce těla probíhající.
Z ní vycházejí větve do okončin. Mimo lakuny leží ve hrudi veliký, dvojitý sinus ventrální, jenž v zadku stává se nepárovým. Z něho vychází pět párů cev vedoucích venosní krev do pleopodů fungujících jako žabry, odtud pak pět párů žil odvádí okysličenou krev do sinu perikardiálního, odkudž otvory (ostiemi) vchází do srdce. — Exkreční ústroje. Žláza tykadlová jest zakrnělá, žláza skořápečná dobře vyvinuta, skládá se z coelomového váčku, ampully, nefridia a z vývodu. Pohlaví až na Cymothoidy oddělené. Sexuální dimorfismus někdy dosahuje nejvyššího stupně (Bopyridi). U samců tři varlata spojují se v zásobárnu chámovou, z níž vycházejí vývody.
Tyto vyúsťují odděleně na posledním segmentě hrudním (Asellus) nebo končí se společnou rourou penisovou na basi abdomenu (Oniscidi). Cynothoidy protandricky hermafrodické, t. j. u nich napřed se vyvinují a činny jsou žlázy samčí, po nich pak samičí. Vývoj děje se v dutině zárodečné. Metamorfosa různě komplikovaná, nejdokonalejší u Tanais, Praniza a Bopyridů.
S. žijí v moři i sladkých vodách (naše sladkovodní beruška Asellus aquaticus L.) i na suché zemi (naše berušky či svinky). Mnohé parasitují v různém stupni, Entoniscidae totálně endoparasit. (vnitřní cizopasníci). Přehled jejich soustavy: I. podřád Euisopoda. Mají 7 volných segmentů hrudních, s tolikéž páry nohou. Abdominální nožky změněny v dýchací lamelly, zadek krátký. Čeledi: Cymothoidae s kousavými nebo příssavnými orgány ústními. Žijí volně nebo ektoparasiticky na rybách v moři (rody Cymothoa, Anilocra, Aega, Serolis); Sphaeromidae se zkráceným tělem, žijí volně. (Sphaeroma fossarum v Pontinských bažinách, S. serratum v moři i brakických vodách, Limnoria tenebrans, rozkousává dřevěné stavby vodní); Pranizidae, jen pět volných segmentů hrudních (rod Anceus); Idotheidae s dlouhým tělem, v moři (rod Idothea); Asellidae poslední pár pleopodů vidlicovitý (Asellus aquaticus; cavaticus v jeskyních); Bopyridae, parasiti v žaberní dutině garnátů.
Tělo samice deskovité, asymmetrické, bez očí. Sameček maličký se zřetelnými segmenty tělními a očima (Bopyrus na Palaemonu, Gyge na Gebii); Entoniscidae endoparasiti velmi podivní (Cryptoniscus na Rhizocephalech, Entoniscus žije mezi srdcem a střevem jistých krabů. Oniscidae, berušky suchozemské (rody Ligia, Oniscus, Porcellio, Armadillo), II. podřád Anisopoda, mají tělo se šesti volnými segmenty hrudními, ke stavbě hlavohrudi přispívá mimo segment kusadlových nožek i následující volný segment hrudní s mohutnou nožkou klepítkovou. Zadek s dvojklanými nožkami plovacími. (Tanais s dvojitými samečky, Apseudes). — Literatura velmi obsáhlá, většinou práce speciální a drobné. Z autorů buďtež jmenováni: Sars, Dohrn, Bobretzky, Walz, Giard & Bonnier, Němec, Schöbel, Mayer P., Claus, M. Weber, Nussbaum, La Valette St. George, Leichmann a mnozí jiní. Thon.