Ottův slovník naučný/Statuta personalia

Ottův slovník naučný
Statuta Conradi	Statuta personalia	Statutární

Údaje o textu
Titulek:	Statuta personalia
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 33–34. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Kolizní norma

Statuta personalia jsou (v soukromém právu mezinárodním) právní normy vztahující se na poměry osoby a její movitosti (mobilia personam sequuntur, niobilia ossibus inhaerent), naproti tomu s. realia právní pravidla týkající se nemovitostí, a s. mixta právní předpisy vztahující se na právní jednání. Dotčená statutová theorie pochází od italských postglossatorů a právníků. Zaváděla změnu v dosavadních soustavách právních. Podle práva franckého platil totiž v soukromém právu mezinárodním systém práv osobních (lex gentis), t. j. každý žil podle práva kmene, k němuž příslušel narozením, kdežto v době právních knih zavedena soustava práva územního (lex terrae), t. j. zásada, že na jistém území platí jen právo tohoto území. I dotčená statutová theorie postglossatorská podlehla změně. V dobách pozdějších rozumělo se statutem personálním právo bydliště jisté osoby (lex domicilii), reálním statutem pak právo platné na místě, kde se nalézá jistá věc (lex loci rei sitae), a statutem smíšeným právo onoho místa, kde bylo uzavřeno jisté právní jednání, při čemž rozhodovalo i místo splnění. Statutová theorie přešla do legislací z konce XVIII. a z poč. XIX. stol. (do pruského Landrechtu, zákoníku Napoleonova a rak. ob. obč. zák.).