Ottův slovník naučný/Status
Ottův slovník naučný | ||
Statura | Status | Statut |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Status |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 30. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Status |
Status (lat.), fr. état, stav, má význam několikerý.
S. v právě římském značí osobní právní postavení člověka (s. hominis), jež bylo rozličné podle toho, zda byl člověk svobodný (liber) či otrok (servus). Svoboda byla základní podmínkou osobnosti v právním smysle; proto otroci byli nezpůsobilí k právům, nejsou osobami, nýbrž jen předměty práva. Rozhodovalo dále, zda svobodný člověk byl římským občanem (civis Romanus) či neobčanem (Latinus, peregrinus); jen římský občan byl způsobilý všech právních poměrů založených na jus civile, kdežto svobodnému občanu příslušela pouze právní způsobilost podle jus gentium. Mezi občany římskými byl pak v právním postavení rozdíl podle toho, zda byli samostatní (sui juris) či podrobení rodinné moci jiného (alieni juris). Pouze persona sui juris čili pater (mater) familias má úplnou způsobilost k právům. Byl tedy v právě římském trojí s. rozhodný pro způsobilost jednotlivcovu k soukromým právům: s. libertatis, s. civitatis a s. familiae.
S. activus et passivus, stav jmění a dluhů, zjišťuje se jmenovitě při zahájení konkursu; s. causae et controversiae, stručně naznačený poměr nějaké sporné záležitosti.
S. konkretuální viz Konkretuální stav.
S. majores a minores viz Stavovští pánové.
S. quo, stav, v němž nějaká věc, stát, země, město atd. v daném okamžiku se nalézá; nechati věci in statu quo, nechati vše při starém, jako posud (bylo). – S. quo ante (bellum), stav věci, jak byl před tím (zejména před válkou).
S. et ordines, stavové (v. t.).
S. v lékařství, stav těla, zvl. u nemocného a zároveň soupis všelikých příznaků nemoci (s. praesens).
S. duplex, lat., dvojí stav, dvojí přirozenost Kristova, srv. Christologie, str. 400b.
S. nascendi, lat., stav zrodu (v. t.).