Ottův slovník naučný/Sponsio

Ottův slovník naučný
Sponsel	Sponsio	Sponsl

Údaje o textu
Titulek:	Sponsio
Autor:	Josef Vančura
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 899. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Sponsio [-zio], sponse, byla v nejst. době římské ústním, přísahou utvrzeným slibem, jenž zavazoval jen pro svou povahu sakrální; později s. jest hlavní formou římského verbálného kontraktu stipulačního uzavřeného mezi přítomnými slovnou otázkou: spondesne? a slovnou odpovědí: spondeo. V užším smysle s. byla jedním ze připadů adpromisse, smlouvy rukojemské, k utvrzení závazku rovněž formou smluvní založeného; pro ni ustanovila lex Furia de sponsu, že rukojemství zaniká uplynutím dvou let od splatnosti hlavního dluhu, a zavázalo-li se více sponsorů pro jeden dluh, že ručení samo sebou jest mezi ně rozděleno dílem rovným. (Starší lex Appuleia stanovila, že sponsor smí se pro to, oč zaplatil více, než by naň připadlo rozdělením dluhu podle hlav – pars virilis – hojiti na svých spolurukojmích.) Kromě toho zanikal rukojemský závazek sponsorův i jeho smrtí. Zaplatil-li sponsor za hlavního dlužníka, má podle lex Publilia po uplynutí šesti měsíců k provedení svého práva postihu rychlé exekuční řízení, actio depensi per manus iniectionem pro indicato. V právě Justiniánském tento druh smlouvy rukojemské (per sponsionem) již se nevyskytuje. J.V.