Ottův slovník naučný/Spolijní právo

Ottův slovník naučný
Spoliace	Spolijní právo	Spoliovati

Údaje o textu
Titulek:	Spolijní právo
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 895. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Spolijni právo (jus spolii seu exuviarum, něm. Spolienrecht), ve středověku právo od různých osob k movité pozůstalosti po duchovních si osobované. Králové a samostatná knížata činili nároky na movitou pozůstalost po biskupech, pokládajíce je za své lenníky. Příkladu jejich následovali jiní pánové, zejména patronové a advocati, osobujíce si týmž způsobem právo k pozůstalosti po nižších duchovních. Círk. zákonodárství tyto nároky zavrhovalo. Přes to však často sami biskupové, ba i papežové činili s-m p-vem nárok na čásť pozůstalého majetku duchovenského. Naproti tomu zjednávalo si již od XII. stol. duchovenstvo zvláštní výsady, knížecí nebo papežské, jimiž nabývalo práva svobodně testovati o svém majetku. Poněvadž pak někdy i ti, kdo vykonávali jus spolii, práva toho dobrovolně se vzdávali, vyvinul se znenáhla u duchovních obyčej testovati svobodně. Více o tom u Rittnera, Círk. právo katolické.