Ottův slovník naučný/Sobota
Ottův slovník naučný | ||
Soborten | Sobota | Sobota (město) |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Sobota |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 569. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Sobota |
Sobota (hebrejsky šabbát, syrochald. šábes, lat. sabbatum), šestý den v témdni. U židů je s. zasvěcena úctě boží na památku stvoření světa a den ustanovený k odpočinku. Židovský šábes počíná se již večerem v pátek a trvá do večera dne druhého až po chvíli, kdy se objeví hvězdy na nebi. (Srv. Sabbát.) S. před svátky velikonočními slove u židů velikou s-tou a každý sedmý rok, kdy před zbořením jerusalemského chrámu nesměla se vzdělávati role a dluhy bývaly odpouštěny, slul rokem sobotním. Také křesťané slavívali s počátku s-tu jako den sváteční, ale za krátko, již za časův apoštolských, zvolena neděle, jakožto den z mrtvých vstání Kristova, kdežto s. zasvěcena poctě Panny Marie. U starých Římanů s. věnována bohu Saturnovi, odkudž její jméno dies Saturni, v řeči dolnoněmecké dosud Zaturdag, Saterdach, angl. Saturday. Německé Samstag je ze staré hornoněmčiny Sambaztac, jež vzniklo ze Sabbatstag. — S. bílá viz Bílá sobota.
Soborten | Sobota | Sobota (město) |