Ottův slovník naučný/Slovník
| Ottův slovník naučný | ||
| Slovinská Matice | Slovník | Slovo |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Slovník |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 463. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Slovník |
|
Slovník (angl. dictionary, fr. dictionnaire, pol. słownik, rus. slovarj, srb. rječnik), sbírka slov abecedně uspořádaná s připojeným výkladem nebo překladem. Podle obsahu neb účelu rozeznáváme tyto s-y:
1. S. jazykový, slovní čili linguistický, vůbec lexikon zvaný, obsahuje veškerou zásobu slov některého jazyka, sebranou jednak z pramenů písemných, jednak ze živé mluvy lidu. Ke každému slovu bývá přidán buď překlad do jiného jazyka, nebo výklad jeho významu, etymologie a fraseologie. Vznik těchto s-ů padá do XVII. stol. K nejznamenitějším s-ům toho druhu náležejí: italský Vocabulario della Crusca (1612), veliký s. akademie francouzské (1694) a španělský s. akademie madridské (1726—39), dále velké s-y pořízené od jednotlivců: franc. od Littréa, anglické od Richardsona, Worcestera, Webstera, Lathamovo vydání s-u Johnsonova, české Jungmannův, Kottův a Gebauerův (staroč.), slovanský Miklošičův, polský Lindeův, rus. Daljův, Srezněvského, srb.-chorv. Daničičův, něm. Adelungův a Jak. Grimma, Diezův etymolog. s. jazyků románských, s-y jazyků východních atd. (Podrobnější udání viz u jednotlivých jazyků.)
Jsou pak i speciální s-y jazykové, jež mají rozličná jména: glossarium nazývá se s., který obsahuje slova zastaralá, temná nebo jen u některého spisovatele obvyklá, idiotikon přináší slova z některého nářečí, etymologikon s výkladem etymologickým, synonymikon s výrazy podobného smyslu, s-y obsahující názvosloví a j.
2. S. naučný n. encyklopaedický, zkrátka též encyklopaedie, studnice veškerých vědomostí, poskytující poučení o všech věcech, které mohou zajímati vzdělaného čtenáře. S-y toho druhu, při nichž osvědčil se nejlépe pořádek abecední, vyskytují se již koncem XVII. a na zač. XVIII. stol., na př. Efr. Chambersa »Cyclopaedia or Universal Dictionary of arts and sciences« (1728) a Zedlerův »Grosses vollständiges Universal-Lexicon aller Wissenschaften und Künste« (1731—50, 64 sv. a 4 doplňky). Veliký rozruch způsobila slavná »Encyclopédie«, kterou vydávali Diderot (v. t.) a D'Alembert (Pař., 1751-72, 28 sv., 5 sv. dopl.) a po níž následovala celá řada encyklopaedií francouzských, jako: »Encyclopédie méthodique«, vyd. Panckouke a Agasse (1782 až 1832, 166 sv.), »Encyclopédie moderne« (1823—32, 24 sv.), »Encyclopédie du XIXe siècle« (1836—59, 29 sv., nové vyd. od r. 1883, 75 sv.), »Grand Dictionnaire univ. du XIXe siècle« vyd. P. Larousse (1864—76, 16 sv., dopl. 2 sv.), »Grande Encyclopédie« (od r. 1885, 31 sv.) a j. V Anglii vyšly: proslulá »Encyclopedia Britannica« (1771, 3 sv., 9. vyd. 1875—89, 25 sv., 10. vyd. 1902), Reesova »Cyclopaedia« (1802-19, 45 sv.), Brewsterova »Edinburgh Encyclopaedia« (1810 až 1830, 18 sv.), »English Cyclopaedia« (1866 až l868,23 sv.), Chambersova »Cyclopaedia« (n. vyd. 1888—92, 10 sv.), v Americe výtečná Stoddardova »Encyclopaedia Americana« (1883 sl., 1889 4 sv. dopl.), »New American Cyclopaedia« (1858-62, 16 sv.), Johnsonova »Universal Encyclopaedia« (1874—78, 4 sv., n. vyd. 1898) aj. V Německu založili Ersch a Gruber obšírnou »Allgem. Encyklopaedie der Wissenschaften u. Künste« (od r. 1818 až do r. 1893 vyšlo 167 sv.) a mimo to vychází několik t. zv. konversačnich s-ů (Konversationslexika), z nichž jsou nejrozšířenější: Brockhausův (1903 14. vyd., 16 sv.), Meyerův (1897 5. vyd., 17 sv., 4 dopl.), Piererův (1893 7. vyd., 12 sv.), Spamerův (1892 2. vyd., 8 sv.) a j. Ze slovanských s-ů naučných buďtež uvedeny: český Riegrův »Slovník naučný« (1860-74, 10 sv.,l sv. dopl.), »Ottův Slovník Naučný« (od r. 1888 až 1904 23 sv.); polská Orgelbrandova »Encyklopedyja powszechna« (1859—68, 28 sv., 2. vyd. 1878, 11 sv.), Wiślického »Encyklopedyja ogólna« (1877, 12 sv.) a »Wielka encyklopedyja powszechna illustrowana (od r. 1890, posud nedokonč.), ruské: »Russkij enciklopedičeskij slovarj«, vydávaný I. N. Bereziným (1873—76, 16 sv.) a »Enciklopedičeskij slovarj«, jejž vydávají Brockhaus-Jefron (1890—1904, 60 sv.) kromě některých menších s-ů.
Dále vyšly v Evropě tyto encyklop. s-y: V Italii: »Nuova Enciclopedia popolare« (1841—51, 6. vyd. 1875—89, 25 sv.), »Enciclopedia universale« (1868—70, 5 sv.); ve Španělsku: »Enciclopedia moderna« (1840 až 1851, 34 sv.); v Portugalsku »Diccionario universal portuguez illustrato« (1882, 4 sv.), »Diccionario popular historico, geographico etc.« (1876—90, 16 sv.); v Nizozemsku: »Allgemeene Nederlandsche Encyclopedie« (1865 — 68, 15 sv.), »Geillusstreerde Encyclopedie« (1868—82, 15 sv.); v Dánsku: »Nordisk Conversationslexikon« (3. vyd. 1890, 6 sv.); ve Švédsku: »Svensk Konversations-Lexikon« (1845—51, 4 sv.).
3. Jsou četné s-y speciální, které podávají poučení z některého odboru neb odvětví, jako: bohosloví, filosofie, dějepisu, práva, věd přírodních, zeměpisu, lékařství, umění, věd technických, s-y životopisné (na př. Gubernatisův, Vapereauův, Vengerova) a m. j.