Ottův slovník naučný/Slatiňany
| Ottův slovník naučný | ||
| Slatina (obce na Balkáně) | Slatiňany | Slatinice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Slatiňany |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 338. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Slatiňany |
|
Slatiňany, Slatinany, far. ves v Čechách, hejtm. a okr. Chrudim; 150 d., 1778 obyv. č. (1900), kostel sv. Martina (již ve XIV. stol. far.), 5tř. šk. s paral., klášter kongregace sester sv. Frant. s čes. soukr. šk. pokrač. pro dív., pš., telegraf, žel. stanice při tr. Něm. Brod–Pardubice, obč. záložna, výroba prádla, mlýn, cihelna, opukové lomy a vinice. Alod. statek, zámek s pěkným parkem, dvůr, cukrovar, raffinerie cukru, pivovar, továrna na uměl. hnojiva, majetek Frant. Jos. prince Auersperka. Pobliž villa »Stadion« s kaplí P. Marie. S. bývaly zvláštním statkem s tvrzí, jež stála na místě nynějšího zámku. Po prvé se nám připomíná r. 1349 pod jménem Slatina Svankova. Tehdy již S. měly farní kostel. Nejstaršími držiteli jejich byli František (1294) a Zbyněk ze Slatiňan (1371). Od r. 1386 S. náležely vladykům z Tuněchod, od nichž je získal Jan ze Stradova. Tento odstoupil ve století XV. svůj statek Alšovi z Bítova a Vítkovi z Talmberka. Tohoto posledního rod dostal se v držení celých S-an od r. 1455. R. 1469 byly vypáleny od Matiáše Uherského a byly ještě r. 1497 pusty. Ke konci XV. stol. S. náležely Šárovcům z Šárova, kteří je prodali r. 1525 obci Chrudimské. Ta pro účastenství známých bouři r. 1547 byla zbavena svých statků, jež Ferdinand I. t. r. prodal Janovi z Pernštejna. Ten rovněž ještě t. r. prodal S. Lhotským ze Zásmuk, od nichž je r. 1554 získali Fraňkové z Liběchova. R. 1575 koupil S. Bohuslav Mazanec z Frimburka. V tu dobu vystavěna nová tvrz. R. 1595 koupil S. Sigmund Karlík z Nežetic, jehož syn Jiřík pro účastenství v povstání r. 1618 byl statků zbaven. R. 1623 koupil S. od komory král. Lev Burjan Berka z Dubé. Od Berků koupil S. Adam z Bubna, jenž je prodal před r. 1671 Adamu Sigmundovi Puchartovi z Voděrad; r. 1710 prodány Karlu Josefu Zumsandovi ze Sandberka, pověstnému pro ukrutné nakládání s poddanými. R. 1732 koupil S. Josef Frant. hrabě ze Schönfeldu, který je připojil k panství nasevrckému[red 1]. Fara, během času zaniklá, byla r. 1801 obnovena.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Nasavrckému.