Ottův slovník naučný/Skladní list

Údaje o textu
Titulek: Skladní list
Autor: Ferdinand Heller mladší
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 266. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Skladní list jest listina, kterou veřejné skladiště potvrzuje příjem zboží u něho složeného a slibuje vydati je osobě k příjmu oprávněné. Vydávati je jsou oprávněna a povinna pouze skladiště veřejná. Co do formy jsou to výstřižky ze skladní knihy, jejichž stejně znějící juxty zůstanou v knize, a skládají se ze dvou oddělitelných částí, t. j. ze s-ho l-u vlastnického či recepisu (Lagerbesitzschein) a s-ho l-u zástavního či warrantu (Lagerpfandschein). Z obsahu obou těchto částí musí býti patrno, v kterém skladišti, kdy, pod jakým běžným číslem, od koho a na jaký čas zboží přesně označené bylo uloženo. Vedle toho musí obě části též obsahovati údaje pojištění zboží, cla, daní a jiných veřejných poplatků a musí býti podepsány úředníkem skladiště. Obě části s-ho l-u musí zníti na řád a lze je každou zvlášť na jinou osobu převésti rubopisem. Rubopisem možno ovšem převésti též celý s. l. a tu stačí rubopis na recepisu, čímž převádí se i na warrant. Právní účinky vydání s-ho l-u na zboží ve veř. skladišti uložené jsou tyto: Zboží, na které s. l. zní, může býti odevzdáno jiným osobám pouze odevzdáním rubopisem převedeného s-ho l-u nebo jeho recepisu. Podobně k zastavení zboží toho jest třeba odevzdání rubopisem převedeného warrantu. Ovšem rubopis, jímž se převádí vlastnictví, může se státi in bianco, kdežto prvý rubopis, jímž se zřizuje zástavní právo, tedy rubopis warrantu musí býti plný, t. j. musí vedle podpisu převádějícího vyznačiti také osobu, které se právo zástavní zřizuje, pro jaký obnos a kdy obnos ten je splatným. Dále nutno rubopis ten zanésti do skladní knihy skladiště a zápis ten potvrditi jak na warrantu, tak na recepise. Jinak by neměl rubopis žádného účinku. Další rubopisy však nejsou již na tuto formu vázány. Warrant rovná se svou právní povahou domicilované směnce. Za domiciliáta pokládá se podnik skladiště, nebyl-li na obou částech s-ho l-u pojmenován jiný domiciliát. Nebyl-li obnos, který jest ve warrantu vyznačen, v den splatnosti zaplacen, musí jeho vlastník dáti u domiciliáta warrant protestovati. Protest tento podléhá předpisům směnečného řádu o protestu pro neplacení. Opominutí protestu má za následek ztrátu regressního práva. Vlastník warrantu má totiž v případě prodeje zboží, když jeho pohledávka výtěžkem prodeje není kryta, pro zbytek její regressní právo na prvního převoditele (indossanta) warrantu a jeho nástupce. I toto regressní právo podléhá předpisům směnečného řádu s tou odchylkou, že lhůta k notifikaci a promlčení proti vlastníku, který dal warrant protestovati, počíná dnem prodeje zboží, když byl warrant protestován ještě před prodejem. Nebylo-li však do 30 dnů po protestu o prodej zboží zakročeno, pomíjí regressní právo úplně. O prodej zboží může zakročiti vlastník warrantu nebo první převoditel (indossant), kterýž warrant sám zaplatil, když obnos, na který warrant zní, nebyl v protestní lhůtě zaplacen. To, co řečeno o regressním právu, platí však i v případě tom, když skladiště samo zakročilo o prodej pro nevyzvednutí zboží. Hlr.