Ottův slovník naučný/Sikyón
| Ottův slovník naučný | ||
| Sikulové | Sikyón | Sil |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sikyón |
| Autor: | Justin Václav Prášek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 161. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Sikyón |
|
Sikyón, Sekyón, pův. prý Mékoné, prastaré město řecké na sev. pobřeží peloponnéském s obyvatelstvem původně iónským. Již za mýthických dob S. byl sídlem králů v pověstech proslavených, potomkův Aigialeových, kteréž později podmanil si mykénský král Agamemnón. Po pádu Mykénské říše dobyli S-a Dórové, Falkeem vedení, a zmocnili se vlády. Domácí iónské obyvatelstvo podrželo sice osobní svobodu a tvořilo vedle tři fyl dórských fylu čtvrtou Aigialeův, ale bylo prosto práv politických. Dórové vládli oligarchicky, ale ± 665 př. Kr. Orthagoras (u Hérodota Andreas) soustředil síly iónského obyvatelstva a založil blahovolnou tyrannis. Druhý nástupce jeho Kleisthenés (v. t.) opíral se výhradně o Aigialee, jež přezval Archelai, kdežto dórským fylám prvenství zbaveným dostalo se posměšných názvů (Hyatův, Oneatův, Choireatů). Jsa dosti mocný, aby vytrhl S. z moci Arga, toužícího po hégemonii, Kleisthenés účastnil se prvé války svaté proti městu Krisse, čímž došel z Delf uznání i podpory. Neznámým způsobem zanikl někdy před r. 550 př. Kr. rod Orthagorovců v S-ě, ale řády Kleisthenovy podržely platnost po 60 ještě let, načež opět obnovena dórská oligarchie, hledající opory přístupem ke spolku peloponnéskému. Ale tyrannis zůstavila v S-ě paměť příznivou. Rozmohlyť se orba i obchod, vznikla výroba zboží kovového a S. stal se sídlem důležité školy umělecké. Zápasy stran potrvaly přes to nadále a oligarchové nelekali se prostředkův ani nejkrajnějších, ba ani vraždy vynikajících iónských nebo démokratických náčelníků. Ve IV. stol. př. Kr. pokusili se někteří muži o tyrannis, zejména Eufrón a později Kleinias. R. 303 př. Kr. dobyl S-a a vyvrátil jej Démétrios Poliorkétés, ale záhy jej obnovil a přezval Démétriadou. Aratos osvobodil konečně r. 251 př. Kr. rodiště své a přiměl je, že přistoupilo ke spolku achajskému. R. 23 po Kr. zbořen byl S. zemětřesením. Posledně jmenován jest S. v VI. stol. Trosky jeho, za dnů našich Američany překopávané, rozkládají se v širém prostoru u vsi Vasilika, mezi pobřežními říčkami Helissontem a Asopem. Z patrnějších zůstatků jmenovány buďtež asopský most, divadlo, akropolis se svatyněmi Tychy Akraie a Dioskurů. Někdejší přístav zanesen jest nyní pískem. Pšk.