Ottův slovník naučný/Shaftesbury (osoby)

Ottův slovník naučný
Shaftesbury	Shaftesbury (osoby)	Shakers

Údaje o textu
Titulek:	Shaftesbury (osoby)
Autor:	Jaroslav Fikrle, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 921. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Shaftesbury

Shaftesbury [šàftsböri]: 1) S. Anthony Ashley, první hr. ze S. (1621—83), státník angl. Jako člen t. zv. dlouhého parlamentu postavil se proti králi Karlu I., za protektorátu náležel k opposici proti Cromwellovi a po smrti tohoto pracoval spolu s gen. Monkem pro restauraci Stuartovců. Byl proto od Karla II. povolán do státní rady, stal se členem soudu nad kralovrahy a r. 1661 byl povýšen na lorda Ashleye. R. 1668 vstoupil do ministerstva zv. „Cabal“ a schvaloval jeho politiku přátelskou Francii. R. 1672 dostal titul hraběte ze S. a hodnost lorda kancléře. Když však veřejné mínění obrátilo se proti této politice, S. přešel ke straně protivné. Byv sesazen pro svou věrolomnost s úřadu (1673) stal se jedním z předních mužů opposice a úhlavním nepřítelem král. rodu. Po pověstném udání Oatesově o domnělém katolickém spiknutí (viz Oates), S. byl jedním z hlavních strůjců „Exclusion-billu“, jímž bratr králův, Jakub z Yorku, prohlášen za neschopna děditi trůn angl. Když Karel II. r. 1679 zřídil „tajnou radu“, aby prostředkovala mezi parlamentem a korunou, S. stal se jejím praesidentem, ale v říjnu t. r. byl zase propuštěn. S. pracoval neustále usilovně k tomu, aby po smrti Karlově nastoupil jeho levobočný syn, vév. Monmouthský, a ne jeho bratr, Jakub z Yorku. Když r. 1681 nastala reakce, S. octl se před soudem pro pobuřování, byl však soudci, kteří náleželi straně whigů, osvobozen za velikého jásotu lidu. Hned na to S. jal se osnovati odboj proti vládě. Byl však od přátel opuštěn a chtěl se s Jakubem z Yorku smířiti; obdržev jen neurčitou odpověď uprchl do Hollandska, kde brzy na to zemřel. S. byl muž bystrého ducha a značné výmluvnosti, ale zároveň bezcharakterní, jenž přecházel od jedné strany ke druhé podle toho, kde mu kynul prospěch. Srv. Christie, Life of the first earl of S. (Lond., 1871—72, 2 sv.); Traill, S. (t., 1886). J.F.

2) S. Anthony Ashley Cooper, hrabě, filosof angl. (* 1671 v Londýně — † 1713 v Neapoli). Cestoval nějakou dobu po Evropě, načež oddal se literární a parlamentní činnosti. Z důvodů zdravotních nucen vzdáti se politického působení, odebral se r. 1698 do Nizozemí, kde žil v blízkých stycích s filosofickými a učeneckými kruhy. Po smrti svého otce stal se členem panské komory, kdež byl podpůrcem vlády Viléma III. Po smrti tohoto odebral se zpět do Nizozemí a r. 1711 do Italie. S. jest spisovatel duchaplný a bystrý a mnohé z jeho děl jsou vzorem anglické prosy. Jest moralistou, jenž veškeré své filosofické myšlení soustřeďuje na ethiku, ježto theoretické úkoly filosofické jsou podle něho nedokazatelné. Tak zrovna existence světa zevnějšího jest jen otázkou víry, a rovněž tak se to má i s naším já, pokud subjekt tento chceme bráti jako trvající podstatu. Jeho ethika jest eudaimonismus, který jde přes meze sobectví tím, že bytosti lidské, má-li býti dobrou, ta podmínka se ukládá, aby veškeré její snahy a emoce byly ve shodě se všeobecným dobrem. Svou domněnkou, že člověk jest nadán přirozeným smyslem pro vznešeno, krásno a dobro, položil základ tak zv. morálnímu sensualismu, který došel vypěstění ve škole skotské. Svoje díla vydal souborně, jako Characteristics of men, manners, opinions and times (3 sv., Lond., 1711). Posmrtně vyšly: Several letters, written by a noble Lord to a young man at the university (t., 1716). Jeho Inquiry concerning virtue and merit zpracoval Diderot pod názvem Principes de la philosophie morale ou essay sur le mérite et la vertu (Pař., 1745).

3) S. Anthony Ashley Cooper, hrabě (* 28. dub. 1801 — † 1. říj. 1885). Od r. 1826 byl členem dolní sněmovny angl. za Woodstock a později za hrabství Dorset a za Bath. V parlamentě vzbuzovaly jeho zájem otázky sociální a S. ujímal se tu prospěchu zejména dělnických tříd. V ministerstvu Peelově (1834 až 1835) byl lordem admirality. R. 1847 vymohl t. zv. „ten hours bill“, t. j. zákon, kterým práce dělníků omezuje se na 10 hodin denně, a v letech pozdějších odklízel horlivě všecky překážky, jež provádění tohoto zákona se stavěly v cestu. V otázce obilních cel přešel r. 1846 z řad jejich obhájců do řad odpůrců. Proslul také svou filanthropickou činností zakládaje t. zv. ragged schools (školy pro otrhance) a jsa členem skoro všech lidumilných spolků londýnských. R. 1851 zaujal po svém otci místo ve sněmovně pairů. Jeho řeči Speeches vyšly v Londýně r. 1868. Srv. Hodder, Life and Work of the seventh Earl of S. (Lond., 1886, 3 sv.).