Ottův slovník naučný/Sfinx
Ottův slovník naučný | ||
Sférosiderit | Sfinx | Sforza |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Sfinx |
Autor: | Vladislav Kalousek |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. s. 919. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Sfinx (Řecko) |
Sfinx ve starořec. mythu byla netvor, jenž se řadil k Tyfónu, Echidně, Chimaiře a pod., spojuje v sobě dívčí hlavu se lvím trupem, nohama a drápy, hadím ocasem a ptačími křídly, byl to jakýsi symbol zhouby, který jednak násilím, jednak lstí a utajenou zchytralostí ukládal zvláště o krásné jinochy. Tak usadila se S. též u Théb na hoře Fikion nebo Sfingion, vyslána tam byvši za trest od některého boha až z Aithiopie; šíříc odtud zhoubu, ukládala prý mimojdoucím hádanku o člověku (kdo chodí ráno o čtyřech, v poledne o dvou, večer o třech nohách?); kdo neuhádl, byl od S-ngy udáven (σφίγγειν). Tak zahynulo již mnoho nešťastníkův; proto slíbena královská hodnost a ruka vdovy Laiovy tomu, kdo by vlasť spasil. Hádanku rozřešil Oidipus, načež S. se svrhla se skály. Od této thébské nebo kadmejské S-ngy jest lišiti S-ngy egyptské, mající na těle lvím hlavu muže, berana nebo jestřába, symboly to boha slunečního. Ale i v Egyptě některé plastické památky poukazují na podobný význam S-ngy. Dosud jména toho užíváme o záhadnosti. klk.