Ottův slovník naučný/Sezima

Ottův slovník naučný
Sezemín	Sezima	Sezimky

Údaje o textu
Titulek:	Sezima
Autor:	August Sedláček, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 915–917. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Karel Sezima
Související články ve Wikipedii: Sezimové z Ústí

Sezima Karel, pseud. Karla Koláře, spis. čes. (* 1876 v Hořovicích), jenž absolvovav gymn. v Příbrami, práva v Inšpruku a v Praze, vstoupil do služby státní jako finanč. úředník konceptní a přidělen nyní k okresnímu hejtmanství na Smíchově. Napsal a vydal: Kouzlo rozchodu. Sensitiva. (Praha, 1897, 2. vyd. 1898); Passiflora, román (t., 1903). Vedle toho uveřejnil řadu drobných prací belletristických, kritických a polemických v „Nivě“, „Lumíru“ a v „Literárních Listech“.

Sezima z Ústí (později i ze Sezimova Ústí), příjmení staročeské rodiny panské, která nosíc modrou růži na zlatě pocházela z rodu Vítkovicův a, tuším, odštěpila se přímo od pánův Hradeckých. Předkem snad byl S., jenž byl r. 1267 ještě v nedílu s pány Hradeckými. Asi v ten čas drželi od koruny nynější Tábor (Hradiště) s Ústím nad Lužnicí, ale Přemysl II. chtě tu zříditi město vyvadil to zboží. Rozzlobení Vítkovci r. 1268 město spálili a měšťany přestěhovali do Ústí. Od r. 1317 připomíná se ve veřejných jednáních S. se svým bratrem. Uprostřed století XIV. žili bratří S., Jan (1352, † j. 1370) a Oldřich držíce hrad Hradiště s městem Ústím. S. (1349—83) byl proboštem v Týně n. Vlt., od r. 1364 také kanovníkem pražským a zemřel před r. 1386. V Ústí založil špitál. Oldřich dostal při dělení polovici Hradiště a Ústí; také držel Žirovnici. A. Synové Oldřichovi byli S. ml. (1371—80), Jan (1388 až 1403) a, tuším, Oldřich. S. byv kanovníkem olomouckým a vysvěcen za jáhna obdržel také praebendu při pražském kostele († ok. 1380). Jan držel hrad Hradiště a čásť Ústí. Oldřich vstoupiv do řádu křižovníkův pražských byl r. 1388—96 komturem u sv. Jakuba při Hradci Král., r. 1402 převzal zemské komturství a zprávu nad kommendami, jež byly v bídném stavu, dluhy platil, jak mohl, ale přece si jen pomáhal zastavováním statků. V témž úřadě zůstával ještě r. 1410. Synem snad Janovým byl Oldřich mladší, jenž držel Hradiště, čtvrtinu Ústí a do r. 1410 také hrad Fuglhauz. R. 1413 válčil v Rakousích. Pro rozdělení Ústí na několik dílů nebylo svornosti mezi strýci a nepřibývalo jí, když se po r. 1415 i věrou dělili. Oldřich vypudiv z Ústí obyvatele podobojí opanoval celé město vytlačiv z něho strýce Kamenické. Ale r. 1420 před popeleční středou město náhle od podobojích opanováno a nedlouho potom i ztečeno Hradiště. Oldřich schoval se na tvrzi Sedlci, ale tu po velikonocích (1420) od Táborův dobyt, cepy umlácen a spálen. Zůstala po něm vdova Anna ovdov. z Kunštátu a syn Jan, jenž byl r. 1434 při král. dvoře v Prešpurce.— B. Janovi († j. 1370) synové byli S. (1374—97), Hynek (1380 až 1386), Ondřej, Jan starší (1381—1408) a Jan mladší (1388—1408), kteří obdrželi při dělení se strýcem Oldřichem polovici Hradiště a Ústí. Ondřej byl kanovníkem r. 1371 vratislavským, od r. 1381 pražským a stav se také farářem čáslavským teprve studoval na universitě. R. 1388 založil kapli při Hradišti († j 1389). Jan starší prodal díl svůj v Ústí a tuším i Hradiště a zůstavil syna Jana, asi téhož, kterému r. 1437 Lomnice zapsána. Jan mladší nabyl ok. r. 1393 zboží kamenického a stal se r. 1405 popravcem bechyňského kraje, r. 1410 koupil Fuglhauz. Manželka jeho Anna z Mochova bydlíc v letech 1414—17 v Ústí nad jiné horlivě se držela učení Husova; jí nejvíce děkoval, když do Ústí a okolí zabrati se mohl. Že přívržence jeho učení horlivě podporovala, lze shledati z hanlivé písně, kterou složil neznámý spisovatel na ni a její syny (Palacký, Docum. Hus, 667). Synové jejich byli Prokop (1404), Beneš a Jan. Prokop byl horlivým přívržencem strany podobojí, účasten byl r. 1420 válečných běhů okolo Ústí, a když hrad Hradiště dobyt, svěřen jeho opatrování, ale při demokratickém upravení nové obce Táborské stal se společensky rovným všem ostatním. Možná, že byl synem jeho Petr Růže (1437, † j. 1463), bohatý měšťan táborský, jehož syn byl Petr. Hojné jeho zboží dostalo se r. 1469 obci táborské. Beneš držel r. 1409 dvě části města Ústí a zemřel brzo potom. Jan, třetí syn Janův, panoval s bratrem a mateří na Hradišti, Ústí a Kamenici. Sestra jejich snad byla r. 1422 Bonuše z Kamenice. Jedna slečna z rodiny této chlebila potom na Kamenici a podle pověsti bránila ji r. 1425 proti Táborům. Držitelem Kamenice byl pak Jan (tuším týž, který byl bratr Prokopův a zemřel ok. r. 1452 bez mužských dědicův). Zboží jeho všechno dostalo se pánům Strážským. S. (1374—97) držel do r. 1380 statek Hobzí a čásť Hradiště a Ústí. Synové jeho byli Jan, S. (1397—1400) a Ondřej (1403 až 1407). Ondřej prodal svůj díl Beneši Kamenickému a zmizel pak. Jan držel asi do r. 1411 čásť Ústí; asi od r. 1407 měl statek Pleše. Císař Sigmund vyvazuje dědictví ústské, jež ponechal Táborským, zapsal mu peníze i rovněž slíbil náhradu všem ostatním dědicům. Potomkem jeho (synem?) byl S., jejž učinil král Ladislav dědičným kraječem. R. 1465 vdána zaň Kateřina, vnučka Václava Cardy z Petrovic, a po ní dán Úštěk a mnohé zápisné statky, které Carda za náboženských válek opanoval. Ty mu potvrdil král Vladislav r. 1475. Zemřel 30. pros. 1487. Synové jeho byli Zdeněk, Jan, Bedřich († po r. 1514) a Prokop, jinak Václav. Zdeněk spravuje napřed statky sám prodal Pleše. Po jeho brzké smrti rozdělili se Jan a Václav tak, že každý měl polovici Úštku a založili dvě pošlosti. A. Nejdříve vyhynula pošlost Prokopova. Ten měl r. 1511 také Zvířetice a zemřel po r. 1519. Synové jeho Adam († j. 1542), Bedřich starší a Jan mladší († ok. 1541) byli pod poručenstvím strýce Jana, jenž postoupil r. 1528 Zvířetice Janovi z Vartenberka směnou za Tečeněves. Bedřich ujav polovici Úštku po smrti bratří zemřel před r. 1553. Synové jeho Jan Burjan a Bedřich starší byli nezletilí, pročež statek spravovaly Eva a Kateřina, strýně jejich (sestry otcovy). Došedše r. 1573 let svých, dělili se r. 1574, při čemž dostal každý díl města a jisté vesnice, Bedřich i Rochov. Jan Burjan nemaje přiroz. dědicův rozprodával své statky. Zemřel r. 1579 odkázav statek svůj manželce Bonuši z Veitmile a ta se pak (ok. 1583) vdala za Jana ze Šternberka († 1595). Bedřich zemřel 17. list. 1582 v Litoměřicích v čas moru zůstaviv vdovu Elišku Bořanovskou z Bytešky († j. 1622) a dceru Mandalénu. Tato ujala Rochov, jejž zapsala r. 1601 manž. svému Janovi Krištofovi z Valdšteina, ale ten jej prohospodařil (1616). — B. Jan býval kr. radou a soudcem zemským a jako nejv. kraječ sloužil králi Ferdinandovi I. při korunování. R. 1527 byl také nejv. berníkem. Žil ještě r. 1537. Synové jeho byli Zdislav, S. († po r. 1528), Jiřík, Jindřich, Bedřich mladší a Zdeněk († po r. 1528). Zdislav dostal od otce Koleč a zemřel před r. 1544 bez muž. dědicův. Při dělení dostal Jiřík polovici Úštku, Jindřich Tečeněves a Jaroslav Evaň a Brníkov. Tento zemřel před r. 1597 zůstaviv syna Jana Petra, jenž r. 1623 propadl neveliké své jmění v Praze. Jindřich Tečenský zemřel r. 1565 zůstaviv z manž. Kunky z Minkvic syna Adama Krištofa, jenž držel Tečeněves a čtvrtinu Úštku a r. 1616 získal Rochov. Všechny ty statky propadl r. 1623, kromě toho propadl Křovice a díl Tmaně, které byvše r. 1622 nedbale odhádány r. 1638 na žádost syna Jindřicha znovu odhádány. Jiřík Úštěcký putoval k Božímu hrobu a na horu Sion (1535—55?). Také pomáhal se brániti, když Turci Budín oblehli, sloužil císaři Karlovi V. při dobývání Říma a císaři Maximiliánovi ke stolu při korunování. Zemřel ok. r. 1575 (manž. Kateřina Trmická z Miliny † 1587). Synové jeho byli Jan, Bedřich († po r. 1579), Krištof Vilém a Karel, z nichž tento r. 1580 zavražděn na zámku lipském od německého zemana. Krištof koupil r. 1588 Beřkovice, jež ještě r. 1595 držel a r. 1597 najal si Palič. Z dílu svého podržel díl Tmaně, který mu r. 1622 zabrán. R. 1609 mel syna Jana, jenž byl pacholetem, u Jana Zdeňka Kavky z Říčan. Bezpochyby jest totožným s Janem Jiřím, který r. 1623 osvobozen proto, že byl chud a nebylo co na něm bráti. Jan, syn Jiříkův, držel polovici Úštku a Koleč. Byl v l. 1611—17 nejvyš. komořím, koupil r. 1591 několik vesnic od panství helfenburského, prodal r. 1592 Koleč a koupil za to r. 1605 Jištrby. Zemřel v srp. 1617 (manž. Sibyla z Pencíku). Syn jeho Jiří Vilém držel Úštěk, Jištrby a Liběšice a zemřel r. 1621 nemaje dědicův (manž. Lidmila Švábka z Chvatliny). Statek po něm měla děditi manželka, avšak všecek zabrán. Co mívali S-mové v litoměřickém kraji, všechno dostali jesuité; z toho posledním toho rodu (Janovi, Jiřímu a Jindřichovi) popřáli almužny. Sestry Jiřího Viléma Eusebie (r. 1607 manželka Sigmunda z Vartemberka, pak vd. Náchodská), Kunka (manž. Jindřich S. z M.), Alžběta (manž. Karel z Kounic), Zdislava (manž. Rudolf z Valdšteina) a Anna vd. Auersperková obdržely nějaké peníze ze statkův otcovských. Majestátem 12. čna 1642 přenesen štít (ano již muž. potomstvo vymřelo) na Lva Viléma z Kounic a dovoleno mu i psáti se S. z Ú. Sčk.