Sedria (zkráceno ze sedes judiciaria), původně sedes judiciaria nobilium čili nobilitaris, sedes judiciaria comitatus (maď. a megyei törvényszék, něm. Comitatsgericht, Comitatsgerichtstafel, Gerichtsstuhl), komitátní soud uherský. Již čl. 32. dekretu (sněm. usnesení) z r. 1298 přiznána byla komitátům čili župám aneb stolicím uherským značná soudní moc. Pro případ, že by řádný soudce, palatin, nemohl konati soud, dovoleno komitátním soudcům, aby rozhodovali rozličné spory šlechtického i nešlechtického obyvatelstva usazeného v komitátě. Komitátní soudnictví bylo však tehdy jen povahy subsidiární. Bylyť důležitější věci rozhodovány na soudních shromážděních (proclamatae congregationes) konaných od palatina nebo jiných zvláště vyslaných královských soudců, a to za účastenství komitátního soudu. Samostatnosti nabyly komitáty v oboru soudnictví teprve dekretem z r. 1486 (čl. 1, 2 a 21), kterým zrušeny jednak soudy palatinské, jednak exempce z komitátních soudů. Komitátní soudy nastoupily pak místo palatinských kongregací a staly se soudy řádnými. »Soudní stolice šlechtická«, jak soud tento se nazýval, musila se scházeti dvakrát aneb aspoň jednou do měsíce. Komitátní soud skládal se z vrchního župana (supremus comes, föispán, Obergespan) a podžupana (vicecomes, alispán, Vicegespan), čtyř stoličných soudců čili slúžných (judices nobilium, szolgabirák, Stuhlrichter), z několika (až 12) přísežných přísedících, volených od komitátního shromáždění (kongregace) z řady pozemkové šlechty (jurati nobiles, jurati assessores, z toho později zkráceně jurassores, maď. esküdtek, něm. Stuhtgeschworene), z notáře (jegyzö) nebo vicenotáře, který vedl protokol, a od XVII. stol. z několika mimořádných čestných přísedících (tabulae judiciariae assessores, táblabirák, Gerichtstafelbeisitzer). Na tento čestný úřad měl právo každý šlechtic. Mimořádné přísedící jmenoval vrchní župan; honorář (diurnum) náležel jim jen, když k soudu výslovně byli pozváni. Zdarma mohli však se účastniti soudního jednání kdykoliv. Komitát soudil jak ve věcech šlechtíců tak i nešlechticů, s tím však obmezením, že spory tykající se šlechtických nemovitostí (jura possessionaria) byly vyhrazeny královskému soudnímu dvoru, a rovněž tak spory o dluhy, obvěnění a zástavy nad 100 zl. z kompetence komitátního soudu vyloučeny. Za Karla III. stanovena byla nově kompetence komitátních s-ií, a vytčeno zároveň, které spory náležejí před soud podžupana, a které před soud služného čili stoličného soudce. Vyjímajíc jisté veci, jež vyhrazeny těmto užším a nižším soudům, s-ie byly obecnými komitátními soudy civilními i trestními prvé stolice. Z trestních věcí pouze urážka Veličenstva a zemězráda (nota infidelitatis) náležely před královskou tabuli. Kromě toho byla s. odvolací stolicí ve věcech rozhodnutých soudem podžupana, stoličného soudce, privilegované obce nebo soudem vrchnostenským (panským, sedes dominalis). Kdežto za dřívější stavovské ústavy s. byla částí šlechtické samosprávy, změnily se poměry po vyrovnání s Uhry. Stavovské soudnictví zrušeno a místo něho zavedeno soudnictví královské (zeměpanské), jež mimo to odděleno od správy. (Zák. čl. 44. z r. 1868 a 4. z r. 1869.) Zák. čl. 31. a 32. z r. 1871 zřízeny královské soudní dvory jako sborové soudy 1. stolice. Původně zřízeny 102 král. soudní dvory (a 360 král. okresních soudů), avšak již r. 1875 (zák. čl. 36.) redukován počet sborových soudů na 64 (s budapeštským obchodním a směn. soudem a rjeckým král. soudním dvorem na 66). Z doby staré zbyl jen název s. -dlc.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Sedrie