Ottův slovník naučný/Sedlec
| Ottův slovník naučný | ||
| Sedlčany | Sedlec | Sedlecko |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sedlec |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 752. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Sedlec |
|
| Související články ve Wikipedii: Sedlec (hradiště), Sedlec (Karlovy Vary), Sedlec (Korozluky), Sedlec (Kutná Hora), Sedlec (Lanžov), Sedlec (Mšeno), Sedlec (okres České Budějovice), Sedlec (okres Litoměřice), Sedlec (okres Mladá Boleslav), Sedlec (okres Praha-východ), Sedlec (okres Třebíč), Sedlec (Poběžovice), Sedlec (Praha), Sedlec (Sedlec-Prčice), Sedlec (Starý Plzenec), Sedlec (Svatý Jan pod Skalou), Sedlec (Temelín), Sedlec (Vraclav), Sedlec (Žebrák), Sedlec u Radonic, Sedlice (okres Pelhřimov), Sedlice (okres Strakonice), Sedlice (Praskačka), Sedlice (Přídolí) |
|
Sedlec: 1) S.[red 1], Sedlice, starobylé město v Čechách, v hejtm. a okr. blatenském, má 229 d., 1561 obyv. č. (1900), far. kostel sv. Jakuba (vystavěný v l. 1744—52 na místě starého chrámu, ve XIV. stol. far.), 6tř. šk.,pš., četn. stanici, výrobu mýdla, 2 mlýny, krajkářství a výroč. trhy. Alod. statek se zámkem, dvorem, ovčínem, oborou (vysoká zvěř), myslivnou a cihelnou drží Jiří kn. z Lobkovic. R. 1460 seděl na S-i Mikuláš Kaplíř z Sulevic, jehož dědic Petr odkázal zboží sedlecké Mikuláši Malovcovi z Pacova, jehož syn Jan prodal S. (r. 1545) Adamu Řepickému ze Sudoměře, na jehož přímluvu Ferdinand I. udělil S-i městs. práva a privilegia a vysadil mu erb městský (vyobr. č. 3696.): v červeném štítě na zel. trávníku stříbrná zeď i městská se stínkami; za ní pak dvě čtverhrané věže s okny, čern. střechami a zlat. makovicemi; mezi věžemi na zlatém řetěze na pravo vztyčený medvěd přirozené barvy opírající se předníma tlapama o pravou baštu. — Po († 1551) sňatkem dcery jeho Kateřiny zboží sedlecké přešlo na Zdeňka ze Šternberka, jehož potomci se udrželi tu na půldruhého století. Ignác Karel ze Šternberka vyprosil na cís. Leopoldu I. r. 1673 několik výsad a sám město osvobodil od veškerých robot. R. 1689 S. přešel v majetek hr. Lažanských, od nichž jej koupila (r. 1726) Antonie Jos. ovdovělá hr. Černínová z Chuděnic, paní na Drhovci, která ještě jiné přikoupené statky spojila v panství jedno. Vnučka a dědička její Marie Lidmila, dcera Fr. Ant. Černína z Chuděnic, zasnoubila se r. 1752 s Augustem Ant. kn. z Lobkovic, kterým sňatkem S. dostal se do rodu tohoto. — 2) S. na dráze Frant. Jos., okr. město v Čechách, v hejtm. sedlčanském, má 157 d., 1072 obyv. č. (1900), far. kostel sv. Jeronýma v got. slohu se starožitnou křtitelnicí a s hrobkou Radeckých z Radče, Mitrovských z Nemyšle a Vratislavů z Mitrovic, radnici, 6tř. šk., pš. telegraf, žel. stanici na tr. Praha–Tábor, četnickou stanici, lékárnu, občan, záložnu, par. a 2 obyč. mlýny, výrobu octa a několik výroč. trhův. O S-ci činí se zmínka teprve ve XIV. stol., tehdy náležel pánům z Janovic, kteří S. připojili k panství vysokochlumeckému, založili zde chrám sv. Jeronýma a zřídili a hojně nadali faru. R. 1748 založeny zde městské knihy. Erb městský (vyobr. č. 3697.): v modrém štítě stříbrná měst. zeď se stinkami, branou otevřenou a mříží zdviženou, nad branou zvedá se polovina stříbrného a červeného rozkřídleného Orla. R. 1850 otevřen zde okr. soud. S. je rodiště Jos. Jelínka, P. Chocholouška a V. Bukowského. — 3) S., ves t. při Jizeře, hejtm. Ml. Boleslav, okr., fara a pš. Nové Benátky; 42 d., 340 obyv. č. (1900) — 4) S.[red 2], chybně Sedlice, ves t., hejtm. Něm. Brod, okr. Humpolec, fara a pš. Želivo; 50 d., 347 obyv. č. (1900), dobývání tuku ze souken. odpadků. R. 1226 připomíná se mezi zbožím kláštera želivského. Rodiště malíře Jana Kaliny. — 5) S., chybně Selce, ves t., hejtm. Č. Budějovice, okr. Sviny Trhové, fara Svatoj. Hory, pš. Velešín; 29 d., 282 obyv. č. (1900), lihovar, 2 mlýny a opodál popl. dvůr Švachov. — 6) S., chybně Sedlice, ves t., hejtm., okr. a pš. Domažlice, fara Stanětice; 22 d., 133 obyv. č. (1900), opodál mlýn. — 7) S., také Sedlce i Sedlice, far. ves t., na úpatí Kaňkovské hory, hejtm. okr. a pš. Kut. Hora; 54 d., 1323 obyv. č. (1900), kostel Na nebevzetí P. Marie, kdysi klášterní, vystavěný r. 1320, 3tř. šk., stanice kutnohorské měst. dr. (Kut. Hora–S.), továrna na tabák a doutníky (přes 2000 děl.), 2 cihelny; tu a v okolí daří se »malinský křen« a zelenina. Alod. panství (3095.06 ha půdy) se zámkem, dvorem, parostr. pivovarem, stroj. cihelnou, drží Karel kn. Schwarzenberg. Okolní krajina náležela kdysi slavnému rodu Markvarticů. Nynější zámek jest býv. slavný klášter cisterciácký, jejž založil kol r. 1143 a hojnými statky obdaroval (Solnice, Holovice, Podolany, Hradiště, Zdebudice, Poboř, Odolaný, Bylany, Malin, Libenice, Hlízov a Kačiny) bohatý pán český Miroslav ustanoviv pro případ vymření mužského potomstva rodu svého, že má všechno pozůstalé jmění připadnouti klášteru. Mniši povoláni z kláštera valdsaského v Hořejší Falci. Prvním opatem jmenován Hořislav, jenž zemřel r. 1169 a pochován v kostele klášterním. Mniši vykonali ve zdejší krajině mnoho záslužné práce; založili četné osady, budovali chrámy, mýtili lesy a získanou půdu vzdělávali v role. Veškeré okolí malínské, novodvorské, starokolínské, Hrobský mlýn pod Kolínem a veškeré kolínské Zálabí až po Libici řídily se rozkazy kláštera sedleckého. Časem rozličnými nadáními vzrůstalo znamenitě jmění klášterní, i dolů kutnohorských stal se klášter účastníkem, takže v XV. stol. vydržoval na 500 řeholníků, z nichž 300 bylo kněží ostatní laici. Mimo to zbudovali v ohradě kláštera několik chrámů a mnoho obětovali na výzdobu budov klášterních. Král Václav II. udělil (r. 1291) klášteru právo mincovní a osvobodil jej na věčné časy ode všech daní. R. 1308 byl klášter vydrancován od lidu Jindřicha Korutanského, poněvadž tomuto při volbě za krále odepřel hlasu. Dne 15. ún. 1309 uhostili se v klášteře pánové Jindřich z Lipé, Jan ze Stráže a Jan z Klimberka; v noci však čeleď kutnohorská vedením Pelhřima Puše slezla zdi a pány zajala, načež odvezeni na hrad Lidici a držáni tam delší dobu. Král Jan udělil (r. 1325) klášteru právo patronátní nad několika kostely v Čechách a na Moravě a r. 1331 právo soudu hrdelního, což potvrdil i Karel IV. Papež Bonifác XI. potvrdil založená (ve XIII. a XIV. st.) při kostele klášterním bratrstva Sv. hrobu a Božího těla a udělil zvláštní odpustky všem poutníkům k tamní kapli Božího těla. To zavdalo podnět ke hlučným poutem, které se tam konaly co rok o druhém svátku velkonočním; zejména kutnohorští horníci konávali sem okázalé processi. To trvalo do zrušení kláštera. Nemalé pověsti nabyl též hřbitov sedlecký posvěcený ve XIII. stol. zemí s hory Kalvárie sem přinesenou, tak že na tisíce věřících z blízka i z dáli volili zde své pohřebiště. Války husitské učinily rázem konec slávě a bohatství kláštera sedleckého. V dubnu r. 1421 husité, vedeni samým Janem Žižkou, přepadli klášter, dobyli ho a vypálili jej, při čemž povražděno několik set mnichů netoliko sedleckých, ale i kartusiánských, kteří se sem utekli z vypáleného kláštera na Smíchově. Pověst vypravuje, že duší útočníků byl sám Žižka, velebného chrámu Nanebevzetí P. Marie však ušetřiti kázal. Ale kterýsi vojín dychtiv pokladů chrámových, vrhl pochodeň na střechu chrámovou, načež velkolepá budova octla se v jednom plameni. Žižka tázal se, kdo byl původcem činu toho. Tu vystoupil z řad vojínů žhář, dychtiv skvělé odměny, jemuž pak za odměnu Žižka kázal vlítl do úst žhavé zlato. Od těch dob po 30 roků klášter ležel v ssutinách, teprve r. 1454 vrátilo se do opuštěného kláštera několik mnichů, kteří byli přepadení unikli, a jali se opravovati kostel sv. Filipa a Jakuba a s nevelikým úspěchem vymáhali statky klášterní, jež již byly přešly v několikeré ruce světské. Král Vladislav je v tom podporoval a ještě horlivěji Ferdinand I., jenž si dal od tehdejšího opata předložiti seznam všech někdejších statků, jejichž cena činila 6 millionů zlatých. Ze statků klášterních vzniklo zámecké panství kolínské a statek novodvorský. Zatím klášter počal se zvelebovati a jmění jeho patrně se množilo, neboť odbojní stavové r. 1619 žádali na klášteru 2000 kop groš. míš. válečné daně, což když klášter odepřel, mniši byli vyhnáni a zboží klášterní prodáno měst. obci kutnohorské za 30.000 kop. míš., po bitvě bělohorské musilo však klášteru býti vráceno. Od těch dob klášter počal opět znamenitě zkvétati a rozmnožovati statky klášterní. Tak přikoupil statek Souňov a Hraběšín, Třebonín a Novou Lhotu a za opata Snopka ke sklonku XVII. stol. přikročeno k nové stavbě kostela Nanebevzetí P. Marie, který r. 1707 dostavěn, a r. 1714 slavnostně posvěcen, a k nové stavbě konventu, o němž pracováno ještě r. 1759. Tehdy klášter slynul bohatstvím tak, že i v samé Praze na Příkopě koupil dům. Cís. nařízením z 24. říj. 1783 klášter zrušen, 17 mnichů cisterciáckých přeloženo do jiných klášterův a statky klášterní odevzdány fondu náboženskému, od něhož je koupila mladší knížecí větev Schwarzenberská (Orlická) a přeměnila ve druhý fideikommiss téže rodiny. R. 1786 všechny věci movité, mezi nimiž byly mnohé památky velmi drahocenné a umělecké, z kostela Nanebevzetí P. Marie prodány, r. 1788 kostel odsvěcen a proměněn ve státní sklad mouky pro vojsko. Bývalý konvent, rozsáhlá stavba novější, sloužil za sklad cís. linecké továrny na vlněn, zboží, a r. 1812 přenesena sem z Jeníkova státní továrna na tabák. Ke konventu přiléhá velkolepý, kdysi konventní nyní far. chrám Nanebevzetí P. Marie, jeden z největších a jediný chrám v Čechách provedený ve všech částech ve francouzském způsobě kathedrály, byl delší dobu uzavřen, až teprve cís. František rozpomněl se nad krásnou touto budovou, jednou z nejpřednějších architektonických okras země České, a vykázal několikráte potřebné peníze na jeho opravu. R. 1806 znovu otevřen a 19. říj. slavnostně vysvěcen a odevzdán veřejnosti, stal se farním a zároveň fara malínská přeložena do Sedlce. Velkolepý chrám tento jest uvnitř pětilodní, má 113 m délky, 46 m šířky a dosahuje výšky až 31 m. Zbudován byl ve XIV. stol. v nádherném franc. slohu kathedrálním, k němuž připojuje se sedmero kaplí. Obloukovitá klenba lodní spočívá na 34 pilířích a má 106 oken, z nichž největší nad vchodem chrámovým je 14 m vysoké, 7 m šir., má 69 křídel a 4830 skleněných tabulek kostkových. Po pohromě husitské zbyly z nádherné této budovy jen opálené zdi, jež obnoveny teprve v l. 1699—1707. Opravu provedl pražský stavitel Payer ve smysle původní gotiky, tak že základní tvary zůstaly neporušeny. Ale budova vymáhala stálých oprav a v jednotlivých částech byla tak chatrná, že pro budoucnost vynikaly obavy nejvážnější. Konečně r. 1885 povolen nejnutnější náklad na stavbu opravní, kterou zdárné provedl český architekt Lud. Lábler (v. t.). Naproti býv. klášterní budově průčelím do prostranné zahrady obrácená jest budova bývalého opatství, nyní knížecí zámek a fara; naproti býval far. chrám sv. Filipa a Jakuba, který, poněvadž překážel stavitelům aerární silnice, r. 1817 zbořen. Na prastarém hřbitově jest památný got. kostelík Všech svatých, navštěvovaný v dřívějších dobách hojně poutníky, z blízka i z krajin vzdálených, kteří sem přiváželi mrtvoly (za moru r. 1318 prý na 30.000) a ukládali je zde k věčnému odpočinku. S tím asi souvisí vznik kostelíka a přepodivná jeho úprava, která mu zjednala příjmí pověstné »Kostnice sedlecké« čili podzemní kaple Krista na hoře Olivetské, v níž rozličné skupiny lebek, lustry, jehlance, oltářní přístroje a jiné ozdoby z lebek a kostí urovnal prý slepý řeholník. Při poslední opravě zhotoven z kostí i knížecí znak schwarzenberský. Ve čtyřech rozích jsou hromady lebek, pod okny na podstavci rozloženy jsou lebky zprorážené, jejichž zející rány podle podání způsobeny byly zbraní husitskou. — 8) S. i Selc, ves t. při Kačickém potoce, hejtm. Hořovice, okr. a pš. Beroun, fara Sv. Jan pod skalou; 25 d., 98 obyv. č. (1900), popl. dvůr. Ves připomíná se v l. 1039—53. — 9) S., ves t., hejtm. a okr. Hořovice, fara Praskolesy, pš. Žebrák; 28 d., 155 obyv. č. (1900). — 10) S., Sedlice, ves t., hejtm. Kr. Hradec, okr. Hořice, fara Lanžov, pš. Poličany[red 3]; 40 d., 181 obyv. č. (1900), popl. dvůr, mlýn. — 11) S. (Zettlitz), ves t., hejtm. Kadaň, okr. Doupov, fara a pš. Mašťov; 34 d., 180 obyv. n. (1900), 3 popl. dvory, mlýn a prameny hořké vody, obsahující sůl Glauberovu. — 12) S., ves t., hejtm. a okr. Karlín, fara Líbeznice, pš. Zdiby; 24 d., 196 obyv. č. (1900). — 13) S., ves t., hejtm., okr. a pš. Kralovice, fara Potvorov; 21 d., 178 obyv. č. (1900), opodál dvůr Olšany. Připomíná se k r. 1193. — 14) S., Sedlice (Sedlitz), ves t., hejtm., okr. a pš. Krumlov, fara Přídolí; 19 d., 90 obyv. větš. n. (1900), mlýn. — 15) S. (Selz) ves t., hejtm., okr. a pš. Litoměřice, fara Zahořany; 38 d., 177 ob. n. (1900). Bývalá tvrz byla sídlem rodu t. jm.; r. 1544 byla tvrz pustá. — 16) S., ves t., hejtm. a okr. Mělník, fara a pš. Mšeno; 43 d., 219 obyv. č. (1900), opodál 3 jeskyně, z nichž největší je »Barcalina«, — 17) S. (Sedlitz), ves t., na žel. dr. (Praha–Most–Multava), hejtm. okr. a pš. Most, fara Lužice; 30 d., 183 ob. n, (1900), 2tř. šk. a kaple. — 18) S., Sedlce, ves t., hejtm., okr. a pš. Vys. Mýto, fara Vratislav[red 4], 73 d., 401 obyv. č. (1900), 1tř. šk. — 19) S.[red 5], Sedlce, Selc, Selce, far. ves t., hejtm. Prachatice, okr. a pš. Netolice; 40 d., 218 obyv. č. (1900), kostel sv. Jana Nep., 2tř. šk., opodál 2 popl. dvory, mlýn. Býv. tvrz byla ve XIV. a XV. stol. rodným sídlem vladyk ze Sedlce, později Sedleckých od Dubu. R. 1544 připomíná se zde † Šebestián Kořenský z Terešova, jenž prodal r. 1563 tvrz a statek Vilémovi z Rožmberka, jenž jej připojil ke zboží libějickému. — 20) S., ves t. nad Úslavou, hejtm. a okr. Rokycany, fara a pš. Plzenec; 63 d., 534 obyv. č. (1900), popl. dvůr a huti, výroba zboží litého a smaltovaného. — 21) S., ves t., hejtm. Roudnice, okr. Libochovice, fara Klapé, pš. Třebenice; 56 d., 327 obyv. č. (1900), kaple a 1 tř. šk. — 22) S., chybně Selc, ves t., při lev. bř. Vltavy a žel. dr. Praha–Podmokly, hejtm. a okr. Smíchov, fara Bohnice, pš. Podbaba; 33 d., 384 obyv. č. (1900), starobylá kaple z r. 1725, 2 cihelny, několik vill a výletní místo Pražanů. Dvorec náleží ke kostelu Týnskému v Praze. — 23) S., Sedlice, ves t., hejtm. a okr. Týn n. Vlt., fara Hůrka Bílá, pš. Dříteň; 29 d., 168 obyv. č. (1900). — 24) S. (Zettlitz), far. ves t., hejtm., okr. a pš. Karl. Vary; 53 d., 780 obyv. větš. n. (1900), starož. a poutní kostel sv. Anny, 4tř. šk., doly na kaolín, plavírna kaolínu a opodál popl. dvůr Přemilovice, býval prý zvláštním zbožím náležejícím r. 1493 Mikuláši z Přemilovic. S. býval původně hrad zemský župy Sedličanův a stál již před r. 973. V l. 1210—20 župní úřady přeneseny odtud na hrad Loket a župa sedlecká přezvána na loketskou. — 25) S., zříceniny tvrze u Lhoty Samoty t., v níž po zboření města Ústí Sezimova dne 30. břez. 1420 pan Oldřich z Ústí i s bojovníky s ním tam se zavřevšími od Taboritů cepy byl umlácen, posádka povražděna a tvrz sama do základů zbořena. — 26) S., ves u Plané, viz {Heslo}} 12) Vysoké.
27) S., ves na Moravě, hejtm. Třebíč, okr. a pš. Náměšť u Brna, fara Hartikovice; 62 d., 461 obyv. č. (1900), popl. dvůr a myslivna.