Ottův slovník naučný/Samúm
Ottův slovník naučný | ||
Samujil | Samúm | Samundžijevo |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Samúm |
Autor: | František Augustin |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha: J. Otto, 1904. S. 589. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Samúm(WD) |
Samúm čili simum (arab.), též harrur, jest palčivý vítr v pouštích severoafrických, arabských a syrských, kde náleží k nejstrašlivějším úkazům přírodním. Horký vzduch nad těmito pouštěmi bývá uváděn v pohyb, když tlak vzduchu v jejich okolí se sníží; někdy s. vane tak divoce, že zdvíhá obrovské mraky prachu a písku, kterými se nebe kalí, slunce bledne nevrhajíc stínu a vzduch zbarvuje se do ruda. Rozvířený písek třením stává se silně elektrickým a teplota vystupuje až na 50°. Dříve byl pokládán s. za vítr jedovatý, avšak jsou to hlavně velké vedro a sucho, jimiž je životu lidskému nebezpečný. Tělo stálým potem zemdlí, ústa vyschnou, dýchání je obtížné a spaní nemožné. Mnohdy hromadí též hráze písku, kterými byly celé karavany zasypány. V Bagdádě vyskytují se horké větry po delších přestávkách v době od května do konce září. Suchý a horký vítr v Egyptě nazývá se chamsín, který se dostavuje nejčastěji v době po jarní rovnodennosti (viz Egypt); na záp. pobřeží Afriky vane harmattan. Srv. J. Niemeyer, Die heissen Winde der Wüstengebiete (Meldorf, 1891). Ag.