Ottův slovník naučný/Sínai
Ottův slovník naučný | ||
Ibn Síná | Sínai | Sinaia |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Sínai |
Autor: | Justin Václav Prášek |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 193. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Sinaj (biblická hora) |
Sínai, posvátná hora Isráélitův i okolních kmenů v poušti, kteří vzývali boha Jahve, hlavně Kénitů. Isráélité soudili, že zdvíhá se na jihu v poušti edomské, nedaleko pouště Párana, a podle tradice jejich Jahve, meškající na »boží hoře« Horebě, již kladli nedaleko S-e, udělil na S-i Mojžíšovi desatero přikázání. Z údajů spisů starozákonných není lze blíže určiti polohu Horeba ani S-e a kombinace středověká s horou Serbálem v jižní části poloostrova Rudým mořem obklopeného nemá pražádného základu. Poloostrov tento nazývá se konventionálně Sínajským, ježto v obor jeho klásti jest S. bible. Za prvých dob křesťanských Sínajský poloostrov byl obýván četnými poustevníky a z doby té zachovaly se na stěnách skalních nápisy psané zvláštním písmem sínajským. Císař Justinián I. zbudoval na severovýchodním úpatí Džebela Músy pevnou tvrz pro ochranu poustevníků, z níž vyvinul se za prvních dob arabských klášter sv. Kateřiny s chrámem Panagie, který podnes uchovává ve své knihovně vzácné rukopisy řecké a starokřesťanské. Pšk.