Ottův slovník naučný/Ruth (osoby)
| Ottův slovník naučný | ||
| Ruth | Ruth (osoby) | Ruth (hora) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ruth (osoby) |
| Autor: | Jan Ladecký, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 371–372. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:František Ruth (1852–1903), Autor:František Ruth (1854–1926) |
Ruth: 1) R. Emil, dějepisec něm. (* 1809 – † 1869), studoval v Marburce, Mnichově a Heidelberku; r. 1844 usadil se v tomto městě a habilitoval se tam pro italský jazyk a literaturu. R. 1867 byl tam jmenován professorem. Napsal: Geschichte der italienischen Poesie (sahá až k Tassovi, Lipsko, 1844–47, 2 sv.); Studien über Dante Alighieri (t., 1853); Geschichte des italienischen Volkes unter der Napoleonischen Herrschaft (t., 1859); Geschichte von Italien 1815–1850 (Heidelberk, 1867, 2 sv.).
2) R. František, spis. čes. (* 1. srpna 1852 v Kosové Hoře – † 27. srpna 1903 v Praze). Po vykonaných gymnasijních studiích věnoval se R. ihned praktické činnosti a smysl pro ni zůstal mu zachován po celý život, plný finančních a průmyslových úspěchův. Avšak jeho podnikavost měla jistý ideální nádech a láska k divadlu a umění vůbec byla v jeho působení složkou, která mu zajišťovala uznání a úctu všech dobře smýšlejících přes to, že přinesla mu také mnoho oprávněných výtek. Příchylnost k dramatickému tvoření objevila se u něho již záhy. R. 1885 vydal náhle celou řadu divadelních prací. Byly to veselohry: Olymp, Démantový prsten, Sestřenka a dramata: Hrabě Razumovskij, Ztracený život a Zpověď. Téhož roku stal se členem »Družstva Národního divadla«, kdež dne 10. srpna 1885 proveden jeho tříaktový žert »Sestřenka« s pěkným úspěchem vnějším. Nepříznivěji bylo přijato tříaktové drama »Zpověď« 1. února 1886 na scéně smíchovského divadla Švandova. Avšak od té doby nezmizelo již jméno R-ovo ze zájmu divadelní veřejnosti, ať již bylo spiato s některou jeho novou divadelní hrou, či později s jeho činností ve správním výboru »Družstva«, nebo se snahami ve prospěch zbudování druhého českého divadla. Národní divadlo vypravilo postupem doby značný počet dramatických prací R-ových, které jej činily jedním z nejplodnějších divadelních spisovatelů českých. Po »Sestřence« následovalo tříaktové drama Bouře v zátiší (1886), čtyřaktová veselohra Šlechetníci (1887), drama z pražského života o 4 dějstvích Jindřich Urban (1892), tříaktový obraz ze života Písmákova dcera (1893), tříaktová veselohra První klient (1894), tříaktová fraška Syčáci (1895), čtyřaktové drama Ideál (1896) a čtyřaktová fraška Utopený manžel (1897). Nejsilnějšího úspěchu vnějšího dosáhly hry »Písmákova dcera« a »Ideál«, kdežto ostatní byly přijaty již chladněji a poslední fraška provedena pouze jednou. Od té doby R. se odmlčel a Národní divadlo nesehrálo již žádné jeho práce. Teprve nové plzeňské divadlo vypravilo v listopadu 1902 nové jeho čtyřaktové drama Pro dceru, které však nedosáhlo ani trvalejšího úspěchu zevního. Jinak je ještě známa jeho hra Všední these (»Lumír«, 1888), kdežto tříaktová veselohra Důl sv. Vavřince, již se mimo nadání dostalo i Náprstkovy ceny r. 1891, nebyla ani provozována, ani tištěna. V rukopise zůstala také čtyřaktová veselohra Jan Greif a tříaktová hra Pavučiny. Je nesporno, že R. nebyl duchem literárním, natož pak produktivně uměleckým, ale zároveň je jisto, že mu bylo se živým temperamentem vrozeno nadání vypraviti působivé divadelní výstupy, sestrojiti živě sledující děj a dodati líčeným postavám jisté divadelní plastičnosti. Nejcennější jeho prací je drama »Ideál«, které se povznáší k dobré lidové hře, v níž vzrušující i zábavné výjevy mají příčinnější logickou souvislost s dějem i postavami kusu, což v ostatních hrách R-ových zřídka se nachází. Avšak mnohé z nich mohou býti se zdarem uváděny na menších lidových divadlech; zvláště na ochotnických scénách dodělaly se některé jeho práce (»Písmákova dcera«) trvalé obliby. Menšího významu jsou jeho divadelní a cestopisné články, které občas uveřejňoval v »Hlase Národa«. R. uzavřel svůj život vysoce ušlechtilým odkazem 50 000 K Ústřední Matici školské a věnováním cenné sbírky originálů nejlepších našich mistrů budoucí České galerii výtvarných umění. JLý.
3) R. František, klass. filolog český (* 12. ún. 1854 ve Zbraslavicích na Kutnohorsku). Po studiích gymn. v Král. Hradci (1864–72) a filosofických v Praze (1872–75) působil na gymn. v Klatovech (1875–78), v Písku (1878–80), v Čáslavi (1880–96) a v Praze v Žitné ul. (1896–1903); od r. 1903 jest ředitelem gymn. v Roudnici n. L. R. vedle horlivé činnosti učitelské záhy jal se působiti také na poli literárním. Cítě nedostatek vhodných spisů pro mládež, jal se zpracovávati starověké i české báje a pověsti, povídky a divadélka (přes 50), jež vydal většinou pseudonymně, přispívaje též do »Zlatých Lístků«. O sobě vyšly: Kytice pohádek (Praha, 1893); Pohádky starověké (t., 1894); Robinson Crusoe (t., 1897). Na nejnovějších badáních založeno a výzkumy pracovníků domácích doloženo jest jeho Bájesloví řecké a římské (t., 1898, 3 sv.; u Otty), vynikající přesností, spolehlivostí a úplností. Největší a nejdůležitější jeho dílo, k němuž po 7 let svědomitě sbíral látku, jest illustrovaná Kronika král. Prahy a obcí sousedních (t., 1903), sestavená v abecedním pořádku, v níž R. vypravuje podrobně, věcně a slohem populárním o krásách staré Prahy, k niž lásku budil i četnými přednáškami a výklady jako horlivý člen »Klubu za starou Prahu«. R. vynikl také výborným překladem nesnadných satir D. Iunia Juvenala, jež vyšly v progr. gymn. čáslavského na r. 1888–89 (X. satira) a na r. 1892–93 (V. a VII.) a všechny v »Kroku« (1894–98). Přispěl také do Ottova Slovníku Nauč.