Ottův slovník naučný/Roudnice

Ottův slovník naučný
Roudné	Roudnice	Roudníček

Údaje o textu
Titulek:	Roudnice
Autor:	František Ruth, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 1021-1024. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Roudnice (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Roudnice, Roudnice (Jestřabí v Krkonoších), Roudnice nad Labem, Roudnice nad Labem (zámek)

Roudnice: 1) R., také R. nad Labem, město v Čechách n. 1. břehu Labe, při jeho ostrém oblouku k j., mezi Mělníkem a Litoměřici, rozkládá se malebně z části na úzkém břehu řeky, z části na svahu, jenž dále se zdvíhá k úpatí posvátného Řípu. Podnebí je mírné, prům. roč. teplota +8.7 °R. R. prostírá se na 1388.0511 ha a skládá se z 5 osad, jež jsou: Bezděkov Starý (zámek, klášter, pivovar a j.), 198 domů, 1521 obyv., Bezděkov Nový (při řece k vých.), 103 d., 908 ob., Hracholusky, 100 d., 810 ob., vlastní R., 338 d., 3978 ob., Židovské město (při řece k z.), 75 d., 768 ob., celkem 814 domů, 7985 obyv. (1900), z nich 3983 muž., 4002 ženy. Od r. 1890 přibylo 115 domů, 1337 obyv. Od řeky a trati dráhy k j. táhne se příkré trojúhelníkové náměstí Karlovo, z něhož k z. vybíhá náměstí Poděbradovo (býv. Koňský trh) a dále k jz. Hracholusky k potoku Čepelskému (Čepelu), jenž teče od Vodochod a Straškova a ústí u Doksan do Oharky. Nad Hracholusky návrší Slavín (Šibeňák, Na spravedlnosti) s městskou vodárnou (dobrá pitná voda) z r. 1893. Nejnověji vznikla ul. Riegrova za j. stranou náměstí; starého jména jest ulice Rvačov. Jméno R. odvádí se od rudné, železité vody, která posud vytéká živým pramenem z proboštské zahrady u kostela. Úřady: c. k. okr. hejtmanství, okr. soud, hlavní berní úřad, okr. šk. rada, notářství, okr. zastupitelstvo (z r. 1864), okr. fin. kommissařství, okr. četn. velitelství, úřad poštovní a telegrafní (státní od r. 1889) i telefon (1895), cejchovní úřad. Nade všechny budovy vyniká zámek, vystavěný v 2. polovici XVII. stol. na základech bývalého hradu, celkem 180 místností, 336 oken; knihovna v 9 sálech (přes 61.000 sv., 600 rukopisů, 1200 prvotisků; základ knihovny položil slavný Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic), bohatý archiv s velikou sbírkou pečetí, v poschodích přes 1000 obrazův a jiné sbírky (oltář z r. 1573, nejstarší skleněný pohár s českým nápisem z r. 1579, Thorwaldsenův Ganymedes, poprsí Evy Eusebie z Lobkovic od Levého, zbraně, hudební nástroje, mince a j.). — Chrám Nar. P. Marie z I. pol. XIV. stol. má basilikální trojlodí a v průčelí 2 věže; vedle původních tvarů gotických leccos barokního (zvláště klenba hlavní lodi) z přestavby kolem r. 1730. Památky: tabulový obraz P. Marie ze XIV. stol., dvě křídla skládacího oltáře ze XIV. stol., obrazy utrpení Páně ze XVI. stol., křtitelnice z r. 1448; kazatelna z r. 1777. V přilehlém proboštství z větší části se zachoval rajský dvůr s původními klenbami a některými okrasami oken. V proboštství dva kancionály z r. 1591, jeden od probošta J. Musofila. Blízko zámku stojí prostý kapucínský kostel sv. Václava s klášterem; základní kámen položil r. 1615 arcib. Lohelius. V kostele hrobka Lobkovicův. Proti gymnasiu kaple sv. Josefa z r. 1777 s freskami. Při cestě do Hracholusk kaple sv. Viléma z r. 1726 s freskami snad od V. Rainera; při cestě do Židovic u rozcestí kaple sv. Rosalie, vystav, poznovu r. 1718. Nejstarší hřbitov u proboštství (zbytky kostnice a kaple), starý hřbitov, nyní zrušený, a nový za městem dále k záp. s kaplí. Blízko něho též nový hřbitov židovský. Synagoga z r. 1852. Ústavy vyučovací: vyšší gymnasium z r. 1877, od r. 1893 státní, s velikou botanickou zahradou; střední hosp. škola, vzniklá r. 1885 z býv. školy rolnické, zal. r. 1864, v nové budově v Hracholuskách; zimní hosp. škola v Hracholuskách (v letních měsících tamtéž škola hospodyňská z r. 1900), měšt. škola chlap. a dívčí i školy obecné, pokračovaní škola průmyslová a obchodní, 2 opatrovny. O městské chudé jest postaráno v chudobinci a zvl. spolkem, nemocnice obecní proměněna v okr. stravovnu po vystavění okr. nemocnice, okr. nemocenská pokladna. Radnice z r. 1868; v ní úřady státní, okresní 1 obecní, spořitelna a museum s mnohými cennými památkami; budova Sokola, okr. hospodářské záložny, pěkný dům rolnické záložny podřipské, parní a vanové lázně. Neobyčejnou a malebnou polohu na návrší nad proboštstvím má zvonice, přestavěná r. 1715; zvony z r. 1541, 1619, 1636. Též polohou a rozhledem vyniká věž městská s bytem hlásného; stavba starobylá, obnovená v XVIII. stol. Na náměstí sloup a socha sv. Vavřince asi z r. 1713. Spolků jest 69: jednota Říp, obč. beseda, čten. ochotn. jednota Tyl, řemeslnická beseda, Sokol, sbor dobrov. hasičů, hasičská župa Podřipská, sbor ostrostřelců, dva spolky vysloužilců, okrašlovací spolek, český Athletic-Club, včelařský spolek, učitel. spolek Budeč; politické: jednota občanů podřipských, obč. klub; hospodářský spolek a j. Průmyslové závody: akc. cukrovar, spolková sladovna, plynárna, olejna, lihovar, 4 továrny na hospodářské stroje, továrna na výrobu koleček k dětským vozíkům, 2 továrny na zátky, 3 cihelny, knížecí pivovar, parní pila, tiskárna a závod tiskařský a vydavatelský. Peněžní ústavy: záložna občanská, hospodářská, rolnická podřipská, měst. spořitelna. Obchod podporuje stanice priv. spol. státní dráhy, místní dráha Roudnice–Hospozín–Zlonice; po splavném Labi (vlečný řetěz od Mělníka do Ústí) jezdí veliké lodi nákladní, po nichž hlavně se vyváží obilí; dříve tu býval též veliký obchod dřívím a chmelem. Rozkvět očekává se od regulování Labe, při čemž zde bude zřízeno zdymadlo a železný most. Silnice aerární tu není; okresních jest několik. Kromě 11 trhů výročních jsou týdně veliký trh v pátek a menší v úterý. Obyvatelstvo živí se průmyslem, obchodem a rolnictvím (hojně řepařstvím); z býv. vinic zbyly jen u vrchu Sovice, vsí Brzánek, Kyškovic a Bechlína; za řekou knížecí bažantnice (již r. 1546 odtud se posílali bažanti k svatbě v rodině královské). — Znak městský: v modrém poli spatřuje se stříbrná městská zeď se stínkami, otevřenou branou a mříží vyzdviženou; za zdí se zvedají dvě čtverhrané věže se stínkami a červenými střechami, mezi nimi rakouský znak zemský (vyobr. č. 3555.).

Okres roudnický zaujímá 252.03 km², má 53 osady, 4491 domů, 29.500 obyv. (r. 1900; proti 26.656 ob. r. 1890). — Hejtmanství (okres zdejší a libochovický): 459.34 km², osad 97, domů 7914, obyv. 48.755 (r. 1890: 45.212), z nich 44.698 katol., 601 augšp., 2690 ref., 724 israel.

Dějiny: Že tu záhy byly osady, svědčí starobylé nálezy z různých tří dob na Slavíně, V uličkách na Bezděkově a u Labe, kde jest cukrovar; na Slavíně objeveno bylo na sta popelních jam s hojnými nálezy, na blízku hroby s celými kostrami a nádobami, bronzové předměty. Z věcí uložených ve zdejším museu zajímavý jest bronzový meč zcela podobný mykenskému (Schliemann, Myk., str. 167); nalezen byl v blízkých Libotěnicích. V době historické dějiny města jsou těsně spojeny s dějinami hradu; snad již od založení biskupství pražského r. 973 zde bylo letní sídlo biskupů (první zpráva o tom z r. 1184). Biskupové osadu zvelebovali, že již ve XII. stol. měla předměstí Rvačov a Bezděkov; r. 1237 dostala právo městské podle práva litoměřického. Ale již v XI. stol. uvádí se děkanství řipské, r. 1167 sídlo jednoho ze 13 arcijáhnů či arcipryštů v Čechách. V XI. stol. asi zbudován byl kostelík, zprvu filiální kostela na Řípu. Biskup Jan III. z Dražic (1258—79) vystavěl snad hrad na místě dřívějšího dvorce; za biskupa Tobiáše z Bechyně (1279—96) Braniboři r. 1279 opanovali a spálili hrad i město, jež tehdy rozkládalo se jen u řeky. Potom hrad opraven a město ozdobeno kostelem novým, větším. Nejvíce o R-ci se zasloužil poslední biskup Jan IV. z Dražic (1301—43), jenž zde choval skvělý dvůr; r. 1333 založil tu klášter kanovníků řehole sv. Augustina pouze pro rodilé Čechy, u řeky špitál, z něhož později se staly jatky. V Avignonu, kde pobyl u papeže 11 let, poznav stavitele Viléma přivedl jej s sebou do R. a vystavěl tu r. 1333—38 znamenitý kamenný most. Týž Vilém snad začal stavěti i klášter i kostel vysvěcený r. 1340, jak hlásá deska z té doby za oltářem sv. Jana Nep. Celá sakristie a čásť ambitu jsou z té doby. Biskup Jan IV. zbudoval u mostu kostelík sv. Václava, v XVI. stol. pobořený, pak přestavěný r. 1609—12 od Santiniho a zasvěcený P. Marii, r. 1786 přeměněný v sýpku a r. 1848 zbořený při stavbě dráhy. Jana IV., jenž r. 1310 odtud s brannou mocí táhl do Budyně k Janu Lucemb. a s ním do Prahy, nástupcem byl první arcibiskup Arnošt z Pardubic (1343 až 1364); opevnil město i hrad, jenž v XV. stol. byl z nejpevnějších v Čechách. Za Arnošta klášter a chrám byly dostavovány ještě po r. 1350. T. r. sem dovezen byl Cola di Rienzo, jenž z Říma přišel ke Karlu IV. za účelem politickým; z R. po roce převezen byl do Avignonu k papeži. Nástupce Arnošta, který zemřel v R-ci r. 1364, Jan Očko z Vlašimě zde r. 1369 hostil Karla IV.; stavěl o hradě a dokončil okrouhlou věž s kaplí v s.-v. rohu r. 1371, založil a ohradil nové město na svahu dále od řeky r. 1378 a dal mu výsady městské; tehdy vzniklo náměstí, na němž Očko dal zříditi hlubokou studnu. Město mělo čtyři brány: Labskou či Mosteckou, Novou či Špitální, Řebíkovou či Jelitovou a Hasskou; tři z nich stály ještě na poč. XIX. stol. (Hradby se opravovaly naposledy r. 1778.) Arcibiskup Jan IV. z Jenšteina po životě nádherném oddal se askesi; na hradě měl těsnou komůrku, kde tělo trýznil. O visitaci kláštera zdejšího, jemuž velice přál, měl spor s arcijáhnem Pavlem z Janovic. Když r. 1384 Litoměřičtí překáželi Roudnickým, kteří prý od nepaměti svobodně vozili obilí po lodích do Němec, arcibiskup na ně uvalil klatbu; až král Václav IV. r. 1391 rozhodl, že měšťané zdejší mají platiti clo v Litoměřicích, ale nemusí zboží vykládati. R. 1392 ohněm zničena čásť Nového města a ulice Hasa. Ve sporech svých s králem arcibiskup často pobýval v R-ci i jeho úředníci, na př. generální vikář jeho Jan z Pomuku (sv. Jan Nepom.), kteří si krále rozhněvali. Také arcib. Olbram ze Škvorce, jenž tu v kapli prý světil Jana Husa na kněžství, i arcib. Zbyněk Zajíc tu bydlívali; tento r. 1409 vyhlásiv interdikt na Prahu utekl se do R. i s poklady kostela sv. Víta, když lid v Praze bouřil se proti němu; z R. r. 1410 vydal nový interdikt. Sem přicházeli k svěcení čekatelé kněžství a konaly se tu synody i za arcib. Konráda z Vechty, jenž r. 1421 podepsal kompaktáta a přijav takto i formálně kališnictvi, stále pak bydlil v R-ci, mnohé statky arcibiskupské prodával a peníze posílal domů do Němec. Tehdy R-cí táhl Žižka, jehož lidu arcibiskup poskytl všech potřeb, ale přece Táboří vyhnali mnichy 30. kv. 1421, pobořili klášter a vypálili dům proboštův. Tak zašel klášter, v němž bývalo na 30 kanovníkův; probošt pozbyl i svého domu v Praze v Liliové ul. č. 249 a 250. V srp. t. r. zde upálen byl kněz Martin Houska řeč. Loquis s druhem svým Prokopem pro bludné učení; sám Žižka usiloval o vyhubení bludařství. Po 4 letech Táboří přitáhli od Slaného a nemohouce dobýti hradu vypálili město. R. 1426 opět tu konána synoda kněžstva. V tehdejších bouřích arcibiskup přijal k své ochraně hejtmana mělnického Jana ze Smiřic a r. 1431 zapsal mu R-ci za 4000 kop gr. č., odstěhovav se na Hrádek (Hefenburg). Smiřický znepřáteliv se s Pražany byl od nich zajat, ale utekl a škodil jim, až poslali naň svého hejtmana Václ. Cardu z Petrovic; ten však marně o dobytí R. se pokoušel. Smiřický držel R-ci po smrti arcibiskupově r. 1431 a maje stále velikou moc zbrojnou pomáhal i při vítězství u Lipan r. 1434. T. r. zde byli poslové sněmu Basilejského vracejíce se z Prahy. Král Sigmund Janu ze Smiřic potvrdil zápis jeho na R-ci. R. 1439 větší díl města vypálil Jindřich Děčanský z Vartemberka. R. 1445 člověk jakýsi ze Stadic, jenž se vydával za krále českého, zde i v Praze byl vyslýchán, pak propuštěn, že byl pomatený. Jan Smiřický znepřáteliv si Jiřího Poděbradského r. 1453 byl v Praze sťat. Vdova jeho s povolením královým R-ci předala v zástavě Jindřichu z Rožmberka; po jeho smrti r. 1457 R. zastavena Zdeňku Konopištskému ze Šternberka; u něho r. 1466 sjeli se páni jednoty Zelenohorské smlouvat se proti Jiřimu. Vojsko královo oblehlo R-ci a z děl, mezi nimiž byla i pražská Hovorka, rozstříleli hradby, až posádka se vzdala r. 1467. Hrad vypleněn a pobořen. Jiří pak dal R-ci v zástavu Ješkovi Svojanovskému z Boskovic, jenž tu byl do r. 1496; po něm Půta a Vilém Švihovský z Risenberka, za nichž hrad byl opravován. R. 1514 utekl se sem z Prahy opat kláštera na Slovanech, mistr Martin z Vlašimě; v té době Roudničtí vozili chléb na trh do Litoměřic. Za Buriána Trčky z Lípy r. 1515 byl tu sjezd pánův a rytířů ve sporech jejich s městy; také r. 1516 a 1521 páni sjeli se sem na porady. Po r. 1527 R-ci držel Václav Haugvic z Biskupic, až Roudničtí r. 1528 vyplatili se z poddanství za 10.500 kop gr. č. a úroků 100 kop Haugvicovi a 3500 kop komoře královské; stali se takto městem komorním, že plat vycházel komoře královské. Tehdy jim i uloženo bažanty, koroptve, zajíce zachovávati králi a jemu ročně posílali 10 lososů. Ale měšťané nedobře hospodařili, a když i veliký požár r. 1534 jim uškodil, dluhy jejich rostly a král r. 1540 R-ci zapsal Karlu Dubanskému z Duban a na Liběšicích na 22 léta. (Za něho r. 1541 byla tu bouře proti židům, kteří podle rozkazu Ferdinandova měli se vystěhovati ze země.) Po jeho synu Oldřichu Dubanském r. 1544 R-ci koupil se svolením královým Jan Kryštof hrabě z Tarnova, v l. 1567—75 ji držel jeho švakr Konstantin kníže Ostrožský, vévoda krakovský. Ve stol. XVI. škola zdejší kvetla; přišloť odtud ve 20 letech přes 100 studentů na universitu. Mezi vzdělanými měšťany vynikal Jan Vartovský, znalec hebrejštiny. Od doby husitské byli tu kněží podobojí, pak i protestantští; z nich Matěj Hruška r. 1562 byl žalován, že boří obrazy a zle káže o P. Marii; hájil se tím, že »lidé v R-ci jsou velmi suroví a lid obecní velmi hloupý« a proto že lépe peníze za obrazy dáti chudým a p. Císař Maximilián II. nabídl R-ci ke koupi mocnému Vilému z Rožmberka, aby si ho získal; stalo se tak 30. září 1575, kdy mu císař postoupil celé panství bez nápadů svých a potomních králův i arcibiskupství, aby byla R. pravým a svobodným majetkem domu Rožmberského. Vilém opravoval kostel, zámek i hradby, zakládal vinice a bažantnice; měšťanům r. 1589 obnovil privilegia a k rozšíření zámku i k založení pivovaru koupil 14 spálenišť. Žilo se za něho zde velmi nádherně: bývali tu hosté vznešení, ale i alchymisté. Čtvrtá choť jeho Polyxena z Pernšteina ovdověvši vzala si r. 1603 nejvyššího kancléře Zdeňka Popela z Lobkovic a tak R. a veliké jmění dostalo se rodu tomuto. Polyxena horlivě reformovala lid k náboženství katolickému a r. 1594 vedle faráře podobojí ustanovila kněze katolického a zjednala mu titul probošta, který posud náleží zdejšímu faráři. R. 1615 povoláni sem kapucíni a vystavěn jim klášter a kostel s hrobkou Lobkovicův v l. 1615—28. V bouři stavovské r. 1618 měšťané přidrželi se zimního krále a za nepřítomnosti své vrchnosti zmocnili se hradu, z něhož odnesli skvosty; r. 1621 bylo na hrdle potrestáno 7 měšťanů, svobody městu dané zrušeny, ale později obnoveny. R. 1631 saský Arnim vtrhl do města a mnoho domů vypálil; mnoho kořisti i ze zdejšího zámku tehdy odvezeno bylo po Labi do Němec, až Sasové po roce byli zahnáni pobořivše most; bydlil tu pak Valdšteinův generál Octavio Piccolomini. Ve strastech válečných Polyxena po smrti manželově r. 1628 odevzdala statky synu Václavu Eusebiovi r. 1633 a 1635. R. 1634 švédský Banér od R. byl odražen, ale r. 1639 tu loupil. R. 1642 zemřela Polyxena a pohřbena ke kapucínům vedle manžela. R. 1643 byl tu generál Torstenson, r. 1645 Wrangel, r. 1648 podvelitel Königsmarkův Coppi; r. 1649 byly tu ze 149 domů dobré jen 22. A ještě toho roku 17 domů vyhořelo. Václav Eusebius z Lobkovic z nejvyšších hodností v říši náhle upadl do nemilosti r. 1674 a vypověděn do R., kde žil pak v ústraní do své smrti r. 1677. Za něho vlaští stavitelé Francesco de Caratti, Carlo Orsolini a hlavně Ant. Porta, jenž měl v R-ci dům a zanechal nám obraz města z r. 1668 (po velikém ohni r. 1665 obnoveného), od r. 1652 přestavovali zámek v nynější podobu. Ve stavbě pokračoval Ferd. Aug. Leop. z Lobkovic (1677—1715); za něho bývaly tu hlučné slavnosti, r. 1702 o velikém honě zde byl hostem císař Josef I. s chotí. Při stavbě zámku okrouhlé věže zazděny, hospodářský dvůr ze sousedství odstraněn (tehdy vznikl dvůr Kalešov), založena zahrada a »štěpárna«. R. 1676 a opět r. 1680 město větším dílem vyhořelo, r. 1713 a 1714 zuřil zde mor; v l. 1725—34 Oktavián Broggio přestavoval chrám za knížete Filipa Hyacintha z Lobkovic († 1734). V 1.1758 a násl. v zámku byla vojenská nemocnice; zemřelo tu na 10.000 vojínův. Josef II. vladařům rodu toho udělil titul vévody Roudnického; prvním byl Josef Fr. Maxim., jenž zde rozvinul velikou nádheru; r. 1806 na zámku dáváno Haydnovo oratorium »Stvoření světa« s českým textem. Následoval Ferdinand Josef, za něhož r. 1861 vyhořel větší díl hořejšího města, od r. 1868 Moric z Lobkovic, od r. 1903 kníže Ferd. Zdeněk z Lobkovic. — V R-ci narodil se r. 1525 spisov. Vavř. Leop. Rvačovský, žili tu Krocínové z Drahobejle, Mik. Pelda Roudnický z Mydlovarů, Vojtěch Vartovský z Varty, Václav Chotek z Vojnína, Prostibořský Jindřich z Prostiboře, Žabkové z Vyšetína, Zoubkové (Dentulini) z Turtelšteina, zde zrodil se štukatér Jan Hennevogel, r. 1826 byl tu kaplanem potomní biskup Jirsík, narodili se tu právník Jos. Stan. Prachenský a spisov. F. Prokop. — Srv. Roudnický (prof. Vlad. Kobliska), Průvodce R-cí a okolím; Dvořák, Geschichte d. Raudnitzer Schloss-Baues; Hons a Pfeiffer, Popis okr. hejtm. R.; dr. Matějka v Soupise památek, IV.; Sedláček, Hrady, VIII.; Mikovec, Starožitnosti a památky; Ottovy Čechy, Polabí; Michálek v »Podřipanu«, 1899 a sl. V »Soupise« vyjde popis zámku. Ruth. — 2) R., také R. pod Libčany, ves t., hejtm. Král. Hradec, okr. Nechanice, fara Libčany, pš. Dobřenice; 113 d., 959 obyv. č. (1890), 3tř. šk., mlýn. Nedaleko v polích zbytky bývalé tvrze, pův. sídlo rodiny z Roudnice. — 3) R., ves t. při Jizeře, hejtm., okr. a pš. Jilemnice, fara Křížlice; 59 d., 389 obyv. č., 8 n. (1890), tkalcovství.