Ottův slovník naučný/Rosice

Ottův slovník naučný
Rosia	Rosice	Rosicki

Údaje o textu
Titulek:	Rosice
Autor:	Otakar Svoboda, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 977–978. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Rosice
Související články ve Wikipedii: Rosice (okres Chrudim), Rosice (Pardubice), Rosice (okres Brno-venkov)

Rosice: 1) R. u Chrasti nebo Vladycké, ves v Čechách v hejtm. a okr. chrudimském, fara Chrasť; 99 d., 875 obyv. č. (1900), 4tř. šk., fil. kostel sv. Václava s náhrobky vladyků Talácků z Ještětic, mlýn, 2 cihelny, pošta a stanice dráhy na trati Hrochův Týnec-Chrasť. Fid. panství R. s alod. statkem Vejvanovicemi má 2503,67 ha půdy; náleží k němu starý zámek ze stol. XVI. a nový ze začátku XIX. stol. (při něm kaple Nejsvět. Svátosti), dvůr, cukrovar, parostr. pivovar v R-cích, majetek Ferdinanda kn. Kinského. Opodál vsi popl. dvory Brkočely a Synčany. Bývalá tvrz stávala na pahorku v rybníce; nynější starý zámek, ke kterému nový jako přední křídlo je přistavěn, byl do XVI. stol. také jen tvrzí. Vladykové z Rosic připomínají se již r. 1318. Jan z R. r. 1415 podepsal památný stížný list ke sněmu Kostnickému, Jakoubek z R. připojil se na sněmě v Čáslavi r. 1440 k zápisu o mír zemský a horlivě podporoval Jiřího Poděbradského proti Jednotě. Koncem XV. stol. tvrz a větší čásť statku přešla do rukou Vaňka Talácka z Ještětic, jehož potomci seděli zde až do r. 1611, kdy Jindřich Talácko prodal R. Lvovi Burjanovi Berkovi z Dubé a na Rychemburce. Za Berků připojeny k R-cím Žestoky, Synčany a Čankovice. S malou přestávkou několika roků, kdy R. náležely Bedřichovi Rudolfovi hr. z Fürstenberka, Berkové vládli na R-cích až do r. 1714, načež R. dostaly se do rukou hrabat z Vrbna a Bruntálu. Avšak již r. 1718 Václav Vojtěch z V. prodal zámek R. a okolní vsi Václavu Norbertu Oktavianovi Vchynskému z Vchynic, kterýž, učiniv z nich svěřenský statek, připojil je k velikému panství knížat Kinských. Ot. Svoboda. — 2) R. Labské, far. ves t. blíže pr. bř. Labe a žel. tr. Král. Hradec-Pardubice; hejtm., okr. a pš. Pardubice; 71 d., 572 obyv. č. (1890), kostel sv. Václava (již ve XIV. stol. far.), 2tř. šk.; továrna na parkety, cukrovar, panská par. pila a impregnování dřeva. R. bývaly kdysi zboží kláštera opatovického.

3) R. (Rossitz), město na Moravě v hejtm. brněnském, okr. ivančickém, na žel. dr. Brno- Okříško; 192 d., 1982 obyv. č., 93 n. (1890), děkan. a zároveň far. kostel sv. Martina, 5tř. šk., opakovací šk. pro učně, pš., telegraf, kommissařství fin. stráže, četn. stanice, par. mlýn, lihovar a týdenní a výr. trhy. Nesvěř. panství R. se statkem Prštice má 6775,78 ha půdy; náleží k němu zámek, dvůr, cukrovar a raffinerie cukru, pivovar v R-cích a na blízku kam.-uhel. doly a železárny, majetek dědiců Mořice svob. p. Hirsche. Zámek jest rozsáhlá budova o 2 poschodích z 2. pol. XVI. stol., mající podobu čtverhranu a býval tak pevný, že jej vojsko Jiřího z Poděbrad r. 1468 marně obléhalo. Zámek býval oblíbeným sídlem Karla ze Žerotína. R. 1805 a 1809 proměněn ve špitál, kdy také město vpádem Francouzův utrpělo velikou pohromu. R. připomínají se již r. 1086; r. 1278 ležel zde táborem cís. Rudolf, když po vítězství nad králem Přemyslem II. vtrhl na Moravu. R. 1409 R. měly právo trhové. V XVI. stol. rozmohlo se v R-cích učení evang., zvláště Moravští bratří měli tu duchovní správu do r. 1633, kdy ji nastoupil farář katolický. Z Moravských bratří zrodil se tu Jiří Laetus, jenž popsal putování sv. Pavla z Caesarey do Říma, pak všeobecné dějiny politické a církevní od cís. Augusta do r. 1640; † 1649 v Lejdě. Na zboží a hradě rosickém seděla původně rodina z Rosic, která měla ve znaku štiku, odkudž také příjmení mnoha členů rodiny této Hecht. R. 1464 kn. těšínský Přemek prodal R. Hynkovi z Kunvic; Kateřina z K. prodala veškeré zboží rosické Bohunce z Pernšteina, kteráž je odkázala (r. 1549) vnuku svému Vilémovi z Lipé. Z nástupců jeho Pertolt z L. prodal R. Janu st. ze Žerotína, jeho syn Karel opět (r. 1628) Albrechtovi z Valdšteina. Po tom se tu připomínají Jan svob. p. a potomní hr. z Werdenberka (r. 1629), Jiří Hausperk z Fanalu (r. 1684), z kteréhožto rodu R. dostaly se dědictvím (r. 1797) do rodiny Maximiliána hr. z Ungarte.