Ottův slovník naučný/Rodozměna
| Ottův slovník naučný | ||
| Rodowitz | Rodozměna | Rodrigo |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Rodozměna |
| Autor: | Antonín Štolc, Ladislav František Čelakovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný: Dvacátý prvý díl. Praha: J. Otto, 1904. S. 882–883. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Rodozměna |
|
Rodozměna (rodoměna, generační proměna, metagenese), zool., jev životní vyskytující se u některých živočichů, již mají pokolení (generaci) nepohlavní a jinak ustrojené pokolení pohlavní, která v případě typickém v životním cyklu tak se střídají, že pokolení nepohlavní dává vznik pokolení pohlavnímu a toto opět nepohlavnímu. O výzkum tohoto jevu mají zásluhy něm. přírodovědec a básník Adelbert von Chamisso (De animalibus quibusdam e classe vermium Linnaeana in circumnavigatione terrae auspicante comite N. Romanzoff duce Ottone de Kotzebue annis 1815, 1816, 1817, 1818 peracta. Fasc. I. De salpa. Berolini 1819), norský zoolog Michael Sars, švédský zoolog Sven Lovén, zvláště pak dánský přírodozpytec Joh. Japetus Smith Steenstrup, jenž případy známé srovnal s jevem od něho pozorovaným u motolic a nazval je jménem generační proměna (Ueber den Generationswechsel etc., do němč. přeložil C. H. Lorenzen, Kodaň, 1842). Název metagenesis jest pozdější a pochází od R. Owena. R-nu vykládávají s R. Leuckartem podle H. Milne Edwardsova principu dělení práce, jest pak nejvýznačněji vyvinuta u některých láčkovců (sumýšovití, medusy polypovité) a některých pláštěnců (salpy), u nichž, dokud jev nebyl vysvětlen, pokládána byla jednotlivá pokolení za samostatné tvary, jež jako takové popsány a pojmenovány. Od r-ny odlišují jako zvláštní způsob heterogonie případy vyskytující se u některých hlístů plochých (motolice) a některých členovců (příkladem mšice), jež záležejí v tom, že v životním cyklu jejich střídá se jedno až několik pokolení množících se parthenogeneticky s pokolením množícím se pohlavně. Pokud se týče tasemnic, vykládají někteří, že v životním cyklu jejich děje se r., kdežto jiní výklad ten potírají. Srovnej též vzhledem k podrobnostem hesla jednající o skupinách živočišných tuto dotčených. Šc.
R. u rostlin záleží ve střídání jednoho neb několika rozdílných pokolení (generací) nepohlavních navzájem neb mimo to ještě s pokolením pohlavním. U nižších rostlin buněčných (řas a hub s lišejníky) pokolení pohlavní vyvinulo se jednoduchou celkem obměnou z pokolení nepohlavního; obojí pokolení pak jsou ve smysle tvarozpytném rovnocenná čili homologická. Pročež také r-nu takovou nazýváme podle Čelakovského homologickou. U valné většiny řas a hub střídání generací jest závislé na střídání podmínek vnějších (Klebs) i lze je uměle vyvolati nebo potlačiti. U hub vřeckatých (Ascomycetes), které mají ascogon nebo karpogon (Laboulbeniaceae), pak u řas ruduchovitých (Florideae) jest však střídání obou generací homologických nepohlavní A a pohlavní B tak ustáleno, že životní cyklus vždy jediným pokolením B se počíná a potom jediným pokolením A se končí, načež druhý cyklus zase u B se počíná a u A se končí atd. Při tom pokolení nepohlavní na pohlavním se vyvinující od něho se neodděluje, nýbrž s ním ve spojení zůstává. To jest případ přísné r-ny homologické. U rzí (Uredineae) jest něco podobného, jen že tu střídají se v přísném pořádku dvě nebo tři rozličná pokolení nepohlavní navzájem homologická (pohlavní vymizelo). — U vyšších rostlin, počínajíc mechy, nalézáme r-nu jiné podstaty a povahy, t. zv. r-nu antithetickou (protichůdnou). K oběma homologickým generacím A a B přistupuje od nich naprosto rozdílné a nové pokolení třetí C (antifyt), pohlavně zplozené, ač samo nepohlavní. Pokolení to u mechů jest tobolka mechová (sporogon), u kapradinovitých rostlin listnatá lodyha s kořeny, s výtrusnicemi na listech. Zároveň co pokročilejším vývojem fylogenetickým pokolení C (od tobolky ke kapradině) víc a více přibývá mohutnosti a složitosti, obě pokolení A a B touže měrou zakrňují. Prvostélka (odpovídající pokolení B u mechů), u kapradin nižších ještě nějaké jatrovce podobná, u vyšších kapradin redukuje se víc a více, až konečně na přechodu k jevnosnubným generace B již ani z makrospóry ven nevystupuje, tato konečně u jevnosnubných ani z výtrusnice nevypadává a s mateřskou rostlinou (pokolením C) ve spojení dále se vyvíjí. R. antithetická má velikou důležitost, neboť jí se umožnil teprve další vývoj rostlinstva, od mechů počínajíc až k rostlinám jevnosnubným. Viz o tom předmětě Čelakovského spis: Ueber den dreifachen Generationswechsel im Pflanzenreiche (»Věstník Král. české společnosti nauk«, 1877). lč.