Ottův slovník naučný/Rejnoci
| Ottův slovník naučný | ||
| Rejneke | Rejnoci | Rejnok elektrický |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Rejnoci |
| Autor: | František Bayer |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný: Dvacátýprvý díl. Praha: J. Otto, 1904. S. 450–451. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Rejnoci (Rajae, Batoidei, viz tab.), podřadí ryb žralokovitých (Elasmobranchii), jehož čeledi někteří systematikové kladou s určitými žraloky do podřadí Tectospondyli (Hasse). Mají široké prsní ploutve přirostlé ku ploskému trupu, ano na předu již i ke stranám hlavy, a proto tělo velmi široké, deskovité, ale ocas tenčí, štíhlý, celkem oblý a po většině od trupu zřetelně oddělený. Nahoře na těle jsou oči a hned za nimi otvory stříhací, vezpod otvory nosní, ústa s nízkými zuby různé úpravy a 5 párů žaberních otvorů. Za prsními ploutvemi, při počátku ocasu jsou mnohem menší ploutve břišní; malé hřbetní ploutve jsou nahoře na ocase nebo scházejí, řitní ploutev schází vždycky. Obratle jsou složeny z kruhovitých lamell kolem centrálního dvojkužele. Pásmo lopatkové má podobu kruhu kolkolem uzavřeného, připojeného ku přední, nečlánkované partii páteře. Nejvíce paprsků širokých prsních ploutví nese propterygoid. R. žijí v moři, v pásmě pobřežním a jen nečetní druhové, plovou i do vod sladkých. Přebývají skoro stále na dně mořském a číhají tu na kořist majíce prsní ploutve v písku nebo v bahně ukryty; pro nevalný chrup živí se jen drobnými rybkami a korýši (na př. garnáty). Dovedou barvu těla poněkud přizpůsobiti barvě dna mořského. Plovati umějí dosti lehce a obratně. Rozmnožují se po většině vejci v rohovitých, podlouhle čtyřhraných pouzdrech s úponkovitými přívěsky na jejich rozích; jen nečetní druhové rodí mláďata živá. Maso nemají r. valné, a lze ho požívati nanejvýš jen na podzim a v zimě. Známe as půl druhého sta recentních druhů r-oků, kteří náležejí v čeledi Rhinobatidae, Rajidae, Torpedinidae (viz Rejnok elektrický), Myliobatidae a Trygonidae; také pilouni (viz Pristis) bývají k nim začasté počítáni. Fossilní r. praví objevují se až v útvaru jurském. Primitivní formy s r-oky příbuzné nalezeny však již v útvaru kamenouhelném a permském; jsou to po většině jen podivné zuby a celé chrupy rodů Psammodus Ag., Petalodus Newb., Polyrhizodus M’Coy, Janassa Münst. a pod. Nejlépe zachovalí r. pocházejí z jurského kamene lithografického u Solenhofen, Eichstättu, Nuspling v Německu a Cerinu ve Francii, pak ze zpodního útvaru křídového z Libanonu, ze svrchního křídového útvaru ve Vestfálsku a z eocénu z Monte Bolca. Nejpěknější jsou 1—2 m dlouhé exempláře druhů Spathobatis mirabilis Wagn. (Eichstätt), podobný Rhinobatis primaevus (Blv.; Monte Bolca), Torpedo gigantea (Blv.; tamtéž). Kromě těch jsou dosti hojny zbytky, totiž zuby a chrupy neb ostny ploutví rodů Myliobatis Cuv., Raja Cuv., Trygon Ad. a mn. j. Br.