Ottův slovník naučný/Recess

Ottův slovník naučný
Receptum	Recess	Recessní kniha

Údaje o textu
Titulek:	Recess
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. s. 353. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Říšské usnesení

Recess (lat. recessus, od recedere, odstoupiti, upustiti od čeho), ujednání, narovnání, dohodnutí, smlouva, zvláště taková, při níž se činí ústupek od původních nároků. Výrazu tohoto užívalo se ve starším právě německém o rozličných druzích narovnání a dohodnutí, jako o narovnáních v příčině rozdělení dědictví (r-y dědické), v příčině úpravy poměrů rodinných (r-y rodinné), poměrů mezi vrchnostmi a lidem poddaným (služební r-y, Dienst- und Fronrezesse) atd. R.-em nazýval se dále nedoplatek při kladení účtův, a tu nedoplatek toho, kdo účet kladl, slul r-em aktivním (Activrecess), kdežto nedoplatek toho, jemuž účet byl kladen, r-em passivním. O platech recessních při hornictví viz Horní daně a poplatky. — Říšskými r-y (recessus imperii, Reichsabschiede) nazývaly se v někdejší Římsko-německé říši listiny, v nichž se na konci sněmovního zasedání spisovala veškera sněmovní usnesení zároveň s císařskými rozhodnutími o nich vydanými. Nejstarší r-y se ztratily; zlomky jejich a pozdější r-y od cís. Maximiliána I. uveřejněny jsou v Senkenbergově a Öhlenschlägerově sbírce (4 sv., Frankf., 1747). Poslední r. (der jüngste Reichsabschied) pochází z r. 1654. Stalť se od r. 1663 říšský sněm německý ustavičným, následkem čehož nemohlo dojíti k žádnému r-u.